LeClair a Lindros ve čtvrtek vstoupí do Síně slávy Philadelphie Flyers

Před čtvrtečním zápasem mezi Philadelphií a Minnesotou se uskuteční slavnostní ceremoniál, který uvede Johna LeClaira a Erica Lindrose do Síně slávy týmu Philadelphia Flyers. Oba bývalí výteční útočníci si na zaslouženou poctu museli dlouho počkat. Až letos před sezónou konečně přišel očekávaný telefonní hovor s nabídkou ze strany amerického klubu a obě bývalé klubové ikony tuto možnost s radostí přivítaly. Následná dohoda o tom, že do prestižní společnosti pensylvánského celku vstoupí společně v tentýž večer už byla pouhá formalita.

„V září mně a Johnnymu zavolal prezident Flyers Paul Holmgren. Hned v tu chvíli jsme byli oba dva hodně poctěni. Začali jsme dolaďovat detaily a rozhodli jsme se, že do Síně slávy vstoupíme společně, což v našem případě bylo vhodné. Těšíme se na čtvrteční noc,“ řekl Eric Lindros pro nhl.com k velkému večeru ve Wells Fargo Center.

LeClair – Lindros (a Švéd Mikael Renberg). To byla v devadesátých letech doslova obrovská síla (myšleno hokejově i fyzicky), jenž Philadelphii dovedla k mnoha velkým vítězstvím, ale k tomu nejdůležitějšímu to nakonec nestačilo. Flyers se hlavně díky „Legii zkázy“, tak se útoku tří zmíněných hráčů přezdívalo, v roce 1997 probojovali až do finále Stanley Cupu, kde prohráli 0:4 na zápasy s Detroitem Red Wings.

Lindros v dresu Flyers strávil celkem osm sezón. Do týmu přišel 21. června 1992 v obrovské výměně z Quebecu, za který po draftu odmítl hrát. Tuto výměnu musel posvětit nezávislý soudce Larry Bertuzzi (to je mimochodem bratranec Todda Bertuzziho), protože Nordiques se dohodli na výměně s Flyers i New Yorkem Rangers zároveň. Trvalo 11 dní než Bertuzzi rozhodl. Během 486 utkání za Philadelphii v základní části si připsal 659 bodů za 290 gólů a 369 nahrávek. Jeho bodový průměr při jeho angažmá u Flyers byl 1,36 bodu na zápas, což je jasně nejlepší výkon v historii organizace.

V roce 1995 vyhrál Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy, když v hlasování předstihl druhého Jaromíra Jágra a třetího Dominika Haška, a také Lester B. Pearson Award (nyní známá jako Ted Lindsay Award), což je cena pro nejužitečnějšího hráče základní části podle hlasování samotných hráčů. Rodák z ontarijského Londonu měl během své kariéry smůlu na zranění. Hlavně otřesy mozku mu výrazně zkrátily jeho působení v NHL. Jenom pro zajímavost – na těžké otřesy mozku doplatil také jeho bratr Brett, jenž hrál necelé dvě sezóny za New York Islanders a byl donucen ukončit kariéru.

Tento druh zranění také odstartoval Lindrosovy neshody s bývalým dlouholetým generálním manažerem Bobbym Clarkem, které vyvrcholily tím, že jednička draftu 1991 nejdříve přišla o kapitánské céčko a o něco později odmítla dále hrát za Flyers. Lindros požadoval výměnu do Toronta, ale Philadelphia ho nechtěla pustit a proto urostlý centr vynechal celou sezónu 2000/01. Až 20. srpna 2001 se Flyers dohodli na výměně s New Yorkem Rangers. Jenom pro upřesnění Lindros si za vysněné Maple Leafs zahrál o pár let později, svou kariéru poté ukončil ve 34 letech v Dallasu.

„Ve Philadelphii jsem hrál svůj nejlepší hokej jako profesionál a opravdu jsem si to užíval. Vybavuji si hodně okamžiků, na které mám velice příjemné vzpomínky,“ říká pro oficiální ligové stránky Lindros a dodává, jak to vlastně bylo s jeho parťákem z útoku, ze kterého udělal ve Philadelphii hvězdu první velikosti.

„O Johnovi jsem toho příliš nevěděl. Mám pocit, že před tou výměnou jsme proti sobě hráli asi šestkrát, ale od prvního společného tréninku naše spolupráce začala fungovat. Užívali jsme si spolu hodně legrace a zároveň jsme tvrdě trénovali. Na tréninku jsme se snažili dávat co nejvíce gólů. Opravdu jsme na zakončení kladli velký důraz. Brali jsme to tak, že jsme se při útoku nechtěli dostat pouze do šance, my jsme chtěli jakýmkoliv způsobem vstřelit branku. Na tom jsme vážně tvrdě dřeli a myslím si, že v zápasech se nám to potom vracelo.“

LeClair odehrál za Philadelphii deset sezón a ani jemu se nevyhýbala vážná zranění. Výtečný střelec měl problémy se zády a to hodně ovlivnilo jeho výkonnost v posledních letech kariéry. V době své největší slávy však LeClair patřil k nejuznávanějším střelcům v lize (třikrát za sebou dal 50 gólů). Do Philadelphie přišel 9. února 1995 z Montrealu spolu s obráncem Ericem Desjardinsem (oba s Canadiens v roce 1993 vyhráli Stanley Cup) za Marka Recchiho. Dodnes je tato výměna považována za jednu z nejvíce nevyvážených v historii NHL.

Americký útočník nastoupil za Flyers k 649 utkáním, ve kterých dal 333 branek a na dalších 310 asistoval. Jeho odchod z klubu stejně jako u Lindrose také nebyl úplně ideální. Po výluce v sezóně 2004/05 se liga rozhodla používat platové stropy a LeClair ještě spolu s dalším veteránem Tonym Amontem byli vyplaceni ze svých smluv. Flyers tehdy potřebovali ušetřit, aby se vůbec vešli pod nové platové maximum, které v té době bylo stanoveno na 39 milionů dolarů. Rodák ze St. Albans zamířil dohrát kariéru do Pittsburghu.

„Je to pro mě skvělé a byl jsem neuvěřitelně poctěn. Je to velká čest být v Síni slávy takového týmu s tradicí jakou Flyers mají,“ netají své nadšení LeClair a ihned dodává, že nebýt Lindrose, tak by ve čtvrtek na žádném ceremoniálu nebyl. „Eric byl obrovskou součástí mé kariéry a moc mi pomohl, abych se dostal na takovou úroveň. Bude to hodně vzrušující, že teď bude stát opět po mém boku.“

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter