Zklamání ze čtvrté pozice na draftu hodil Seth Jones za hlavu

Seth Jones věřil, že se stane prvním Afroameričanem, jehož jméno zazní před ostatními. Rodák z Texasu byl mnohými hokejovými experty a novináři označován jako možná jednička vstupního draftu 2013. Tou se však nakonec nestal.

Mnoho zápasů odehrál za U. S. National Team Development Program. Cílem tohoto národního rozvojového programu je připravit studenty mladší osmnáct let na budoucí reprezentační akce, kterých se zúčastní. Mladí talentovaní sportovci se pochopitelně zdokonalují v hokejových dovednostech. Důraz je ale také kladen na vystupování mimo ledovou plochu, komunikaci s novináři a zástupci médií obecně či třeba na správnou stravu. Součástí programu jsou dvě hokejová mužstva. Výběr do 17 let a do 18 let. Tým do 17 let hraje v United States Hockey League, starší kolegové bojují proti soupeřům z NCAA Divize, USHL a také se účastní třech mezinárodních turnajů. Zajímavá národně budovaná koncepce, která přináší úspěch všem zapojeným stranám.

Generální manažer Nashvillu Predators David Poile se nechal před draftem 2013 slyšet, že mladého Setha Jonese považuje za celkově nejlepšího hráče draftu. A dodal, že pokud by si ho nikdo nevybral dříve, tak po něm organizace Predators sáhne ze čtvrtého místa. Asi osud chtěl, aby toto spojení mohlo začít fungovat. Zástupce klubu svůj slib dodržel, a tak se v den draftu Jones oblékal do dresu Predátorů. Mnoho hráčů je obvykle dojatých z toho, že si je nějaký tým NHL vůbec vybere. V tomto případě to bylo jiné. „Jasně, že jim budu chtít dokázat, že se spletli, že měli na prvním místě zvolit mě,“ prohlásil krátce po draftu samotný hráč, který neskrýval zklamání.

Jedním hlasem zároveň dodal, že se rád stane členem organizace Nashvillu, protože bude ve stejném týmu jako Weber. Predators si ho vybrali jako první volbu a doufali, že právě on se rychle zapracuje do sestavy a stane se jedním z klíčových obránců. Seth Jones vyrůstal ve sportovní rodině, jeho otec hrál dlouhou dobu basketbalovou NBA a patřil k nejlepším. „Když jsem vyrůstal, hodně jsem tátu sledoval. Sice jeho sportem nebyl hokej, ale poznal jsem cestování, napjatý program, stres a všechny ty věci okolo profesionálního sportu. Myslím si ale, že dokud to sám nevyzkouším, nezjistím, jak to přesně chodí,“ pravil.

Za tým Nashvillu aktuálně hraje druhou sezónu. V té první odehrál 77 zápasů, ve kterých si připsal šest branek a devatenáct asistencí. V tabulce pravdy měl ale velmi zápornou hodnotu, minus dvacet tři. Ročník 2013-2014 hraje z pohledu defenzivního hráče lépe. 31 utkání, šest kanadských bodů za stejný počet asistencí. Největší rozdíl je v bilanci účasti na ledě při vstřelených a inkasovaných brankách. V této statistice má průběžně kladnou šestku.  Ve dvaceti letech si buduje co nejlepší pozici mezi obránci v klubu. Je to velký příslib do budoucna, zejména, přihlédneme-li k tomu, že jeho herní styl je porovnatelný s Chrisem Prongerem.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter