„Advanced stats“ pohltily NHL. Kteří hráči jsou mistry v oboru?

Nemluví se o nich tolik, jako o elitních střelcích, pro fanoušky jsou často pouze průměrnými hráči a jejich jména se v tabulkách střelců či asistentů neobjevují na horních příčkách příliš často. Jde však o velice užitečné hráče, kteří jsou pro tým přínosem z trochu jiného pohledu. Díky revoluci ve statistikách NHL je však těmto hokejistům věnována čím dál větší pozornost. Hokejoví analytici najednou našli jiný způsob, jímž mohou daného hráče ohodnotit. Výrazy jako Corsi nebo Fenwick již většina z vás zaznamenala, ale jen málokdo se jejich sledování věnuje stejně aktivně, jako vstřeleným brankám nebo asistencím.

Jednou z nejpopulárnějších statistik tohoto typu je Corsi. Jde o statistiku, jež udává procento, které je podílem všech střel celého týmu v době, kdy byl daný hráč na ledě. Tato statistika se většinou vztahuje ke hře 5 proti 5, jelikož početní výhoda či nevýhoda by mohla daného hráče zvýhodňovat, nebo naopak znevýhodňovat. Jako střela je v tomto případě uvažován jakýkoli pokus o ohrožení brankáře včetně zblokovaných střel. Uveďme na příkladu. Boston vyslal v minulé sezóně celkem 2071 střel, z čehož při 1158 střelách byl na ledě Patrice Bergeron. Z těchto dvou faktů vyplývá, že v 61,2% případů vystřelil Boston v době, kdy byl Bergeron přítomen na ledové ploše. A právě hodnota 61,2% je Bergeronovým Corsi. A proč je zmíněn právě tento muž? Uvažujeme-li icetime minimálně 300 minut za sezónu, byl Patrice Bergeron v ročníku 2013-14 v hodnotě Corsi na prvním místě. Těsně za ním se poté držela hned čtveřice hráčů z Los Angeles, a to Jake Muzzin (61,1%), Anže Kopitar (61,0%), Justin Williams (60,8%) a Tyler Toffoli (60,3%).

A jak je to v letošní sezóně? Uvažujeme minimálně 150 odehraných minut. Tipovali byste jména jako Patrick Kane, Alexander Ovečkin či T.J. Oshie? Chyba! Nejlepší Corsi si letos drží, světe, div se, mladičký Trevor van Riemsdyk. Mladší ze dvou bratrů nastoupil letos v dresu Chicaga do osmnácti utkání, v nichž odehrál necelých 229 minut. Během těchto zápasů byl na ledě při 241 pokusech svého týmu. Jeho Corsi činí rovných 60,0% a momentálně je zatím jediným hráčem, jehož Corsi sahá na hranici šedesáti procent. Druhé místo okupuje další chicagský mladík, a to Teuvo Teravainen (59,7%) a na bronzové pozici se sluní detroitský mág Pavel Dacjuk (59,5%).

Dalším populárním výrazem je slovo Fenwick. Fenwick se svým významem hodně přibližuje Corsi s tím rozdílem, že se do něj nezapočítávají zblokované střely. Dalším rozdílným prvkem je fakt, že Fenwick se často zaměřuje i na přesilové hry, poté se uvádí jako Power Play Fenwick. Opět budeme uvažovat minimálně 300 odehraných minut. Lídři Corsi a Fenwicku jsou velice podobní. Na prvním místě byl v minulém ročníku NHL stejně jako u Corsi Patrice Bergeron. Jeho hodnota Fenwick činila 60,8%. Z těchto faktů logicky vyplývá, že má-li hráč Fenwick nad 50%, byl na ledě častěji při střelbě svého týmu (Fenwick for), než při střelbě soupeře (Fenwick against). Konkrétně Bergeron byl při střelbě svého týmu na ledové ploše v 870 případech a 560krát přihlížel střelbě soupeře. Druhé místo patřilo Anže Kopitarovi (60,3%), třetí pak Jaku Muzzinovi (59,9%).

V předchozím odstavci je zmíněn Power Play Fenwick (PP Fenwick). Této statistice dominují převážně superhvězdy NHL a největší opory svých týmů. Nejlepší PP Fenwick měl v minulé sezóně obránce Arizony Oliver Ekman-Larsson, jenž byl na ledě při 422 přesilovkových pokusech svého týmu. Jeho PP Fenwick činil celkem 90,2%, což znamená, že v 90,2% případů vystřelila Arizona přesilovce v době, kdy byl „OEL“ na ledové ploše, což vypovídá o důležitosti tohoto hráče v kádru Coyotes. Stejnou hodnotou PP Fenwicku se může pochlubit i superhvězda Sidney Crosby z Pittsburghu. Třetí pozici obsadil další obránce z Arizony Keith Yandle (88,8%).

Do třetice zmiňme statistiku s názvem Zone Starts. Ta sleduje to, jakým způsobem je hráč nasazován, tedy poměr toho, kdy je hráč posílán na led při vhazování v útočném pásmu a naopak. Tato statistika úzce souvisí s Corsi, jelikož vhazuje-li se v útočném pásmu, daný hráč má větší šanci, že jeho tým vystřelí. Naopak pokud se vhazuje v pásmu obranném, hráčova hodnota Corsi může rychle klesnout poté, co vystřelí soupeř. K čemu je taková statistika vlastně užitečná? Většina trenéru vyžaduje, aby byl icetime daného hráče během jednoho střídání pod minutu. Pokud bude střelec, jakým je například Alexander Ovečkin, nasazen při vhazování v obranném pásmu, může se stát, že celé střídání stráví bráněním, a jeho čich na góly tak vyjde vniveč. V minulé sezóně byl při vhazování v útočném pásmu (Offensive faceoff) nejvíce nasazován Ryan Suter z Minnesoty, jenž se zúčastnil 638 buly v koncovém pásmu soupeře. Jeho OZFO%, což je zkratka pro procentuální vyjádření, kdy byl daný hráč nasazen při vhazování v útočném pásmu, činí 34,98%. Vůbec nejvyšší procento ofenzivních vhazování zaznamenal v loňském ročníku NHL Mike Ribeiro, jenž se tehdy ještě v dresu Arizony zúčastnil z 48,22% vhazování v útočném pásmu.

Letos je při vhazováních v útočném pásmu stejně jako v minulé sezóně nejvíce nasazována kostra minnesotské obrany Ryan Suter, jenž se doposud zúčastnil 447 Offensive faceoffs (útočných vhazování). Největší procento útočných vhazování, již výše zmiňované OZFO%, si drží český útočník David Pastrňák, jenž je na buly v útočné třetině nasazován v 48,37%, v obranném pásmu naopak pouze ve 23,98%, na čemž je krásně vidět, že Claude Julien dobře ví, že mladičký Čech je platnější v útočné činnosti. Nutno podotknout, že při uvedených číslech uvažujeme, že je na ledě 10 bruslařů (5 proti 5). Tato čísla se v přesilových hrách a oslabeních liší.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter