Bez třetího gólmana ani ránu. Šance se naskýtá pro Langhamera i další české zástupce

Ještě před několika lety bylo zcela běžné, že bez povolání třetího brankáře se v sezóně obešlo více než deset týmů. V posledních dvou ročnících se však počet výrazně zredukoval, když v minulé sezóně nemuselo po náhradním gólmanovi sáhnout jen pět týmů a rok předtím dokonce pouze tři. Mít v kádru spolehlivého třetího brankáře se tedy pro kluby zdá naprosto nezbytné. Nový trend dává naději i českým mužům v maskách, kteří by se mohli v průběhu sezóny vyšvihnout z AHL mezi hokejovou smetánku.

O tom, jak důležité je disponovat kvalitním třetím gólmanem, se v uplynulé sezóně přesvědčili hokejisté Ottawy Senators. Poté co se zranila jednička týmu Craig Anderson a následně také její náhrada Robin Lehner, musel klub vsadit na nezkušeného Andrewa Hammnonda, jenž měl do té doby odchytán v NHL jediný zápas.

Hammnond však vlétl do ligy nevídaným způsobem a ukázal svým následovníkům, že dvířka nejsou zavřená nikomu. Z třiadvaceti zápasů vychytal dvacet vítězství a po spanilé jízdě dotáhl Senátory do play-off. Během této série se také dopracoval k úctyhodným statistikám: průměr 1,79 obdrženého gólu na zápas a 94,1% úspěšnost zásahů. 

Jako další důkaz, že je potřeba mít připravenou zálohu, poslouží Petr Mrázek z Detroitu. Mladý Čech stejně jako Hammond nahradil své zraněné kolegy a počínal si dokonce tak, že dostal důvěru trenéra Babcocka pro play-off. 

Čtyři dny, pět změn

Carolina, Washington, Los Angeles, Montreal a Toronto. To je jediných pět mužstev, která měla to štěstí, že nemusela loni zavolat na farmu a říct jednomu z brankářů: „Sbal si věci, potřebujeme tě v prvním týmu.“ A vypadá to, že ani letošní rok nebude z pohledu frekvence nasazování třetích gólmanů jiný. Sezóna je teprve ve svém čtvrtém hracím dnu a již pět klubů bylo nuceno posadit na střídačku muže, který měl úvod soutěže sledovat maximálně v televizi. 

Je zřejmé, že doslova každý den může pro některého z brankářů v AHL přijít pozvánka „nahoru“. To samozřejmě zvyšuje konkurenci na farmě, neboť všichni cítí, že v případě dobré formy se na ně může usmát štěstí. O to víc, když pro kluby NHL není ponechání si třetího brankáře v kabině během sezóny otázkou. Má to jednoduché vysvětlení: když brankář nechytá, nemůže se zlepšovat. 

Langhamer má šanci, Will spíše ne

Boj o to, kdo bude povolaný do slavné ligy, tak na farmě tiše zuří každý den. Účastní se ho také čeští gólmani, kteří doufají, že si jednou NHL zahrají, nebo se do ní znovu vrátí. Marek Mazanec už má zkušenosti, jaké to je stát proti nejlepším hráčům na světě. V dresu Nashvillu Predators odchytal během posledních dvou let 27 utkání. Prosadit se v letošní sezóně pro něj však bude znovu těžkým oříškem. Jasnou jedničkou je Pekka Rinne a záda mu kryje poměrně spolehlivý Carter Hutton. V případě zranění jednoho z nich ovšem bude nejspíš právě Mazenec tím prvním, na koho vedení týmu vsadí. 

Zdánlivě malou šanci na proniknutí mezi elitu má Roman Will. Třiadvacetiletý brankář totiž bude ve farmářském celku Colorada s největší pravděpodobností zastávat pozici dvojky za Calvinem Pickardem. Stejně starý Kanaďan už okusil NHL a rozhodně si v ní nepočínal špatně. Úspěšnost zákroků 93,2% budiž toho důkazem. Pickard má předpoklady k tomu, aby se v lize časem napevno usadil. 

Pozitivnější vyhlídky mohou čekat na Marka Langhamera. Odchovanec Moravské Třebové nemá v záložním mužstvu Arizony tak nabitou konkurenci jako Will a dobře si vedl i v loňské sezóně, kdy ještě působil v nižší Western Hockey League. Langhamerovi by do karet mohl hrát i fakt, že současnou dvojkou Kojotů je Anders Lindback. Švédský gólman mění tým téměř každou sezónu a nikde není příliš úspěšný. V Tampě, Dallasu i Buffalu sbíral spíše porážky než vítězství. 

Langhamerův konkurent z farmy Tyler Boskorowany byl sice v minulé sezóně vyhlášen nejlepším gólmanem německé ligy, nicméně v nižších amerických soutěžích předtím nevykazoval vůbec dobrá čísla. Proto by nebylo překvapením, kdyby se český brankář, který je navíc z pohledu budoucnosti perspektivnějším, do NHL podíval už v letošním ročníku.

Poslední tuzemskou nadějí za oceánem zůstává Patrik Bartošák. Ten se v minulé sezóně v barvách Ontaria Reign v brankovišti pravidelně točil s Michaelem Houserem. V play-off však nejistého Američana nahradil a svými výkony nezklamal. Aby se však do prvního týmu Los Angeles probojoval, musel by kromě pokoření Housera vyléčit zranění z přípravného kempu a také doufat, že tým z Kalifornie poruší loňskou bilanci a třetímu brankáři vůbec dá šanci do NHL naskočit. Králové navíc kvůli Bartošákově zranění angažovali zkušeného Petera Budaje, čímž Čechovi ještě ztížili cestu do ligy.

 V minulé sezóně si alespoň jeden zápas na té nejvyšší úrovni zachytalo hned 92 gólmanů. Podaří se letos přidat nějaký i Mazancovi a spol.?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter