Bitkař ze mě nebude, tvrdí Filip Chlapík. Po otřesu mozku nesměl na stadion

Zvláštní ročník má za sebou Filip Chlapík. Talentovaný útočník, jehož si loni ve druhém kole draftu zamluvila Ottawa, nasbíral v quebecké juniorské lize víc než bod na zápas, ovšem z play off stihl jen pět utkání. "Ve čtvrtém zápase série proti Rimouski jsem utrpěl otřes mozku. Ale spíš šlo o důsledek předchozího zranění, možná i z bitky, kterou jsem podstoupil. Dohrál jsem a víc než měsíc se pak v Kanadě trápil," přiznává v rozhovoru pro hokej.cz.

Výpadek mrzel o to víc, že finiš soutěže měl Chlapík výtečný. Naopak start prý nikoli. "První část sezony se mi vůbec nepovedla, což souviselo i s tím, že jsme měli špatný tým. Po předchozím povedeném roce odešlo dost hráčů. Ze začátku nám to nešlo, následně proběhly výměny a všechno se zlepšilo. Závěr sezony vypadal dobře," hodnotí uplynulé měsíce.

Chlapík patřil k oporám týmu Charlottetown Islanders, kam po duelech NHL za Pittsburgh zamířil zpátky kanadský žolík Daniel Sprong. I díky němu se výkonnost týmu zvedla. "Pomohl tím, že jak se vrátil, tak vedení klubu dostalo impuls, aby přivedlo ještě další hráče. Posílili jsme, hned se to odrazilo na kvalitě." Chlapík dostal do útoku tradičního parťáka. "Dva roky jsme spolu hráli, Sprong je výborný útočník. Všichni z něj dělají, že je Holanďan, ale od osmi let žije v Kanadě. Je to klasický hráč jako všichni ostatní domácí kluci," připomene.

Místo play off jsem dlouho jen spal a odpočíval. Vůbec to neutíkalo

Nastartovaní Ostrované toužili ukázat sílu v play off, jenže Chlapík brzy musel z kola ven. Za všechno může zmíněný otřes mozku. "Byla to škoda, dařilo se, s tímhle zraněním je to ale složité." Když slyší dotaz, co přesně přivodilo zdravotní potíže, chvíli váhá. "Stalo se mi to v prvním střídání čtvrtého utkání série s Rimouski, ale řekl bych, že se jednalo o důsledek dalších věcí. Nikdo přesně neví, jak problém vznikl. Sám si nevybavuju žádnou tvrdou srážku. Dostal jsem jen malé tělo - a byl mimo. Asi se projevila něco předchozího, možná i bitka, při níž jsem dostal ránu do hlavy."

Na pěstní výměny jsou v zámoří jiní, Chlapík se ale ocitl v situaci, kdy nemohl uhnout. "Jsem kliďas, v play off jsem se porval jen jednou. Soupeř mě začal mlátit, to pak musíte také," upozorňuje. Následky byly nepříjemné, někdejší hráč Slavie, Sparty či Liberce ovšem kvůli podobným strkanicím nemíní podstupovat speciální přípravu ostrých hochů. "Bitkař ze mě nebude. Na tohle nejsem, jednalo se spíš o shodu okolností, která vyplyne ze zápasu," usměje se. Vinou zranění každopádně poznal, jaký je finiš sezony bez milovaného sportu.

"Těšíte se na play off, daří se vám - a najednou nemůžete vůbec nic. Bylo to nepříjemné. Psychicky velmi náročné," oklepe se. Veškerá aktivita musela stranou. "Nesměl jsem trénovat, chodit na stadion, když se hrálo. Dokonce nebylo možné se ani dívat na televizi, abych aspoň koukal na kluky, jak hrají. Měsíc jsem trávil v Kanadě sám, většinou na hotelu. Spal jsem a odpočíval, vůbec to neutíkalo. Trošku lepší to bylo až na konci, kdy už hlava tolik nebolela. Pak jsem zašel aspoň do hlediště a týmu odtud držel palce," dodává.

MS dvacítek? Sednout si musí úplně všechno, každý článek týmu

Teď už se cítí jako dřív, dlouhý klid mu prospěl. Chlapík má před sebou vidinu další sezony a s ní velké přání: "Budu bojovat o smlouvu, vedení Ottawy musím ukázat, že minulý ročník byl výjimkou," říká sebekriticky. Za 52 utkání základní části QMJHL stihl 54 bodů, Filip chtěl přesto víc. Také proto lehce mění zaběhnutý model přípravy, už koncem týdne znovu cestuje do Kanady. "Hodně jsem začal makat v posilovně, teď mám před sebou měsíc v Ottawě. Vrátím se, brzy poté poletím znovu - tentokrát na letní kemp," popisuje.

I nadále by měl zůstat u juniorů Islanders, patrně tam dá svůj poslední rok. "Chtěl bych v týmu pokračovat. Moc rád bych hodně hrál a dominoval v soutěži, abych se hokejově zase posunul," hlásí. Kvituje, že je zase zdráv. "Po příletu domů jsem odpočíval. Nic jsem nechtěl uspěchat a spíš lítal po doktorech, jestli budu v pořádku. Teď už je to lepší, cítím se dobře. Jsem šťastný, že už tři týdny trénuju. Motivaci mám velkou. Chtěl bych udělat ještě lepší sezonu, než byla ta moje první v Kanadě. Cíle jsou úplně maximální," povídá rázně.

Další výzva se týká šampionátu dvacetiletých. Chlapík startoval na tom letošním v Helsinkách, kde mladí Češi padli ve čtvrtfinále s Američany a přišli o medailový sen. "Jestli mě pan trenér Petr pozve, budu se na turnaj strašně těšit. Hraje se v Kanadě, což je o něčem jiném - hokej, fanoušci... I naše parta bude výborná, pro devět sedmičky to bude speciální událost," říká. Výběr dvacetiletých by už potřeboval přejít semifinále a zabojovat o stupně vítězů. "To je pravda. Pokud budeme kompletní, máme šanci. Ale to se tvrdí vždycky. Sednout si musí úplně všechno, každý článek týmu. Parta bývala na všech turnajích dobrá, jenže pak vypadne jeden hráč a může se to nabourat. Na druhou stranu - český hokej má zkušenosti s tím, že vypadlo víc hokejistů a přesto se pak udělal výsledek. Uvidíme," doplňuje závěrem.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter