Cheechoo a běloruský pas? Být mladší, proč ne, říká střelec Minsku

V sezoně 2005-06 nasázel soupeřům 56 gólů, základní část NHL byla tehdy jeho velkým představením. Jonathan Cheechoo prožil skvělý rok, stal se střeleckou hvězdou a také jednou z možných zbraní Kanady na velkých turnají. Ovšem chlapík s indiánskou krví, který se narodil v městečku Moose Factoru na chladném severu Severní Ameriky, posléze už jenom skomíral. V dalším roce ještě zaznamenal 37 branek, pak šla jeho produktivita dolů. Nyní Cheechoo válí ruskou KHL za Dynamo Minsk a svým způsobem chytil druhý dech.

Za uplynulou sezonu sehrál 49 utkání základní části Kontinentální ligy a nasbíral 48 bodů! V play off běloruský klub neuspěl, nicméně kanadský vyslanec mohl být spokojen. "V Minsku jsem našel ideální angažmá. Žijeme v krásném městě, líbí se tu manželce i dětem. Já hraju za klub s ambicemi. Co víc si přát," říká v rozhovoru pro deník Sport-Express.

Před párt lety by tomu nevěřil, ale Cheechoo ve východních končinách zdomácněl. A to dokonce natolik, že odmítl nabídky k návratu do NHL. "Jo, ozvaly se mi některé kluby, že by měly zájem. Ale já nechci. Proč? V Minsku jsem spokojený, nemám si na co stěžovat. Už mi není osmnáct. V pětatřiceti letech musíte brát ohledy, navíc kdybych šel do NHL, budoucnost by nebyla úplně jistá. Zato v Dynamu se mnou počítají, hodně hraju. Prostě jsem zůstal," vykládá.

Když se mu za Atlantikem přestalo dařit, trápil se po farmách. Nevyšlo okysličení v Ottawě, po podpisu smlouvy se St. Louis nestihl za Blues jediný zápas. Už se zdálo, že jeho hokejová tramvaj zajíždí do vozovny. Nicméně v létě 2013 se stala věc, která mu obrátila život naruby. Ozval se chorvatský Záhřeb a zdecimovaný útočník souhlasil. V Medveščaku pak prožil výbornou sezonu, loni po něm sáhl Minsk. "Hokejově i lidsky jsem pookřál. Evropa je jiná, každé město má něco do sebe. Nevím proč, ale začalo se mi hrát lépe," kvituje.

Pro fanoušky Dynama je esem číslo jedna, jeho výkony dokonce vyvolaly spekulace, zda náhodou Cheechoo nezvažuje běloruské občanství. Podobný krok před ním uskutečnili brankář Kevin Lalande a útočník Geoff Platt. teď se přidají Charles Linglet nebo Nic Bailen. "V mém případě to ale není reálné. Jsem už na to dost starý. Jo, být mladší, tak proč ne," reaguje.

Kdyby Cheechoo reprezentoval Bělorusko, byla by to velká věc. Pro tamní hokej zcela určitě, akce by vzbudila ohlas i za Atlantikem. Jonathan je patriot, ovšem dres javorových listů na velkém turnaji nikdy neoblékl. "Se San Jose jsme hráli play off, pak mi jednou volali, jestli nechci přijet na světový šampionát. Ale zranil jsem si koleno. Dneska je mi trošku líto, že jsem tu možnost ani jednou neměl. Není nic hezčího, než reprezentovat zemi, kde se člověk narodil," připomíná.

Těžko říci, nakolik byly myšlenky získat Cheechoa na běloruskou stranu reálné. Ale v Minsku možná podobný záměr byl. Někdejší eso Sharks má špičkovou formu, trenér Dave Lewis by určitě nepohrdl. Jenže všechno zůstane při starém. "Spoluhráč Nic Bailen je mladší kluk, který by si zasloužil okusit světový šampionát. S týmem Kanady nemá šanci, tam hrají mladší borci z NHL, kteří mají mimořádnou kvalitu. Bělorusům ale může hodně pomoci. Já už ne. Abych dostal běloruský pas, musel bych žít a hrát v nové zemi minimálně dva roky. Netuším, jestli bych tuhle podmínku splnil. Rod dám, možná i dva. Ale víc asi ne," vysvětluje.

Být o deset let mladší, změnu barev by nevylučoval. "Vím, že pro některé kluky z Kanady je dres s javorovým listem posvátný. Za jiný národní tým by nehráli. Já to vidím trošku jinak. Každý se může rozhodnout. Kdyby mi teď bylo řekněme pětadvacet, možná bych do toho šel. Pro drtivou většinu kanadských hokejistů je vyloučeno, aby se dostali na olympiádu, ovšem za novou zemi tu šanci mají. Proto nikoho neodsuzuju. Jen říkám, že v mém případě je pozdě," dodává.

Tvrdí, že se svou kariérou je spokojen. V NHL jeden rok střelecky vládl, prožil parádní období v San Jose. Teď zase píše kapitolu s názvem Kontinentální liga. "Jako kluk jsem fandil Vancouveru, kde vynikal Pavel Bure. Tenhle Rus mě uchvátil," vzpomíná. Tenkrát by neřekl, že jednou bude válet právě ve vlasti skvělého ruského kanonýra. "To je pravda. Doma na zdi jsem měl Bureho plakáty, líbilo se mi, jak bruslil, jak chtěl dávat góly. A když je dal, jak se radoval! Předloni jsme se krátce potkali v Záhřebu. Na delší povídání nebyl čas, Bure přijel jako ambasador KHL. Jen jsem ho pozdravil před zápasem na ledě. I tak to bylo úžasné," uzavírá.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter