Co hledat za columbuskou pohádkou?

Sebevědomé výkony hráčů, skvělá forma takřka jistého kandidáta na Vezinovu trofej Bobrovského, faktor Tortorella nebo snad jen souhra náhod a okolností? Co stojí za vítěznou sérií Modrokabátníků rázně utnutou až washingtonskými Capitals, kteří jim přesvědčivou výhrou 5:0 zmařili šanci k vyrovnání rekordu NHL v počtu sedmnácti vítězství v řadě? Zřejmě všechno dohromady…

Prezident hokejových operací Columbusu John Davidson v létě sumarizoval rozčarování ze sezóny 2015-16: „Vedli jsme debaty s trenéry, stejně tak jsme mluvili se všemi hráči. Z každého přitom bylo cítit velké zklamání,“ vykládal při závěrečné tiskové konferenci. „Nepovedla se spousta věcí, což je jednoduše fakt.“

Ačkoliv Blue Jackets započali současný ročník v podobně rozpačitém duchu, jako končili ten minulý, postupem času začali zvyšovat poměr výher k prohrám. Vše poté vygradovalo současnou šňůrou výher. Největší rozdíl oproti loňské sezóně lze přitom spatřovat v brankovišti Modrých kabátů.

Sergej Bobrovsky měl loni hrůzostrašný start, když si připsal osm po sobě jdoucích porážek. Později jej trápila třísla, kvůli kterým zasáhnul pouze do 37 klání. Sezónu končil s nevalnými čísly 2.57 průměr obdržených branek na zápas a procentuální úspěšností zákroků jen o něco málo vyšší než 90 procent. Sezóna 2012-13, kdy se stal nejlepším gólmanem NHL, tehdy působila jako sen.

„Narovinu, loni ztratil sebejistotu,“ říká na jeho adresu GM Blue Jackets Jarmo Kekelainen: „Pokud je v hokeji post, na kterém je ztracené sebevědomí vidět zatraceně snadno, je to brankář. Můžete hrát na levém křídle čtvrtého útoku a žádný z 18 tisíc diváků v hledišti si toho nevšimne. V brankovišti tomu však tak není.“

V průběhu letní přestávky finský generální manažer konzultoval zdravotní stav "Boba" s lékaři. Výsledkem byla změna tréninkového režimu a způsob rekonvalescence tak, aby se předcházelo obnovení zranění třísel rodáka z ruského Novokuzněcku. Výsledný efekt se zřejmě dostavil, neboť kromě čtyř zápasů odchytal doposud všechny mače.

Kvalita v brankovišti však sama o sobě není jediným klíčem k úspěchu. Tamní kouč John Tortorella opakovaně připomíná, že velkou příčinou je výkon všech hráčů. Jestli o nějakém týmu platí, že nerozlišuje první, druhý, třetí nebo čtvrtý útok, je tomu právě v případě Columbusu.

Složení jednotlivých formací, i vzhledem k faktu, že se zde potýkají s minimem zranění, zůstává prakticky neměnné. Každý hráč má přesně stanovené úkoly a k celkovému zdaru přispívá svým dílem, o čemž ostatně nejlépe vypovídá skutečnost, že hned čtyři útočníci (Atkinson, Wennberg, Saad a Foligno) patří mezi pětadvacet nejproduktivnějších hráčů ligy a celkem sedm Modrokabátníků má na svém kontě více jak 20 bodů.

Nevypíchnout nelze zejména útok hrající ve složení Saad - Wennberg - Foligno. Ti tři společně posbírali rovnou bodovou stovku!

Pryč jsou časy, kdy v Columbusu působili centři Johansen, Anisimov či Letestu. Místo nich hraje William Karlsson, Lukáš Sedlák a zmiňovaný Wennberg, všechno mladí střední útočníci.

„Jsou to mladíci s velikým potenciálem,“ hloubá Kekelainen. „Máme jednoho dvaadvacetiletého (Wennberg) a dva třiadvacetileté hráče (Karlsson a Sedlák), kteří v mužstvu zastávají významnou roli.“

„Všichni tři hrají poctivě dozadu, což je vlastnost, která je pro naši hru hodně důležitá,“ přidává se kontroverzní kouč John Tortorella.

Jako zjevení musí nezasvěceným připadat zejména Švéd Alexander Wennberg, o kterém Tortorella tvrdí, že pokud by při brankových příležitostech nevolil v 65 procentech přihrávku, namísto současných 95 procent, byl by ještě mnohem lepším hráčem: „Má dobrou střelu, přesnou, prudkou. Škoda, že ji využívá tak málo.“

Hráčem, který se naopak nežinýruje střílet je štírek Cam Atkinson. Subtilní forvard je s 18 góly nejlepším střelcem a s 38 body nejproduktivnějším hráčem týmu. V útoku si rozumí s ostříleným Brandonem Dubinskym, který je další nedílnou skládačkou nynější dobré formy Blue Jackets. Ale tou je i kupříkladu kurážný Matt Calvert, tvrdý Josh Anderson nebo Scott Hartnell se Samem Gagnerem, kteří v Ohiu zažívají povedený restart svých uvadajících kariér.

Defenziva Modrých kabátů je pak samostatnou kapitolou sama o sobě. Pod svérázem Tortorellou se dopouští minima chyb a schopně podporuje útok. Přitom její věkový průměr činí 23.7 let, což je jen tak mimochodem nejméně od sezóny 1996-97, kdy New York Islanders měli sestavu zadáků přeci jen ještě o něco mladší.

Nad všemi pak ční Zach Werenski, který se v devatenácti letech řadí bezpochyby mezi nejlepší obránce ligy při přesilovce.

Columbus není dozajista tak kvalitním mužstvem, jako byli pittsburští Penguins, kteří v sezóně 1992-93 stanovili rekord v počtu vítězných duelů za sebou. Právě proto je jejich série o to pozoruhodnější. Vždyť, kdo by si před sezónou tipnul, že tenhle tým bude na přelomu roku zbytek ligy tak válcovat.

K tomu, aby se Columbus stal hokejovým Leicesterem, který loni senzačně vyhrál anglickou Premier League, je však jejich cesta přeci jen ještě pořádně dlouhá a jakékoliv další úvahy nebo snad porovnávání zbytečné. Stát se může milión věcí. Přesto, současný ročník má díky pohádce o Tortorellovi a spol. silný příběh.

Nejdelší vítězné série v NHL vyjma Columbusu:

17 výher: Pittsburgh Penguins (1992-93)

Družina kolem Maria Lemieux, Jaromíra Jágra či Rona Francise sice v onom ročníku třetí Stanley Cup za sebou nezískala, v lize však dominovala.

15 výher: Pittsburgh Penguins (2012-13)

Novodobí Pens s Crosbym a Malkinem měli své předchůdce nadosah.

15 výher: New York Islanders (1981-82)

V průběhu dynastie newyorských Isles došlo k překonání tehdy více jak padesátiletého rekordu.

14 výher: Washington Capitals (2009-10)

Washingtonský snajpr Alex Ovečkin dotáhl svůj tým k 14 po sobě jdoucím výhrám.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter