Čtyřiadvacet hodin mi bylo málo, říká o rehabilitaci nohy a cestě zpět do NHL Roman Polák

Půl roku laboroval s vážným nohy a zrovna v době, kdy mu vypršela smlouva s Torontem Maple Leafs. Roman Polák to neměl v posledních měsících jednoduché, nakonec si ale místo v nejlepší hokejové lize světa znovu vybojoval. Jak se cítí a jak náročné bylo období nejistoty? Nejen o tom se rozpovídal v rozhovoru se spolupracovnicí NHL.cz Ivanou Paulovou.

Možná to už pro někoho nevypadalo nadějně, ale jste zpět v NHL. Jaké jsou nyní vaše pocity?

Cítím se dobře. Jsem spokojený, že to dopadlo tady v Torontu. Všechno tady znám, líbí se tu rodině, mám rád kluky v kabině. Máme skvělý tým, věřím, že před námi je skvělá sezona.

Můžete přiblížit vaši cestu zpět do NHL? Co se poslední měsíce odehrávalo?

Cesta to byla těžká. Čtyřiadvacetihodinový den byl málo a snažil jsem se všechno lepit, jak jen to šlo. Rehabilitace, trénink v posilovně, trénink na ledě. Všechno jsem dával do kupy. Svaly v noze pochopitelně ochably, ale později jsem se do všeho mohl pustit naplno a dopadlo to dobře.

Kdy jste začal cítit, že se noha uzdravuje?

No, to je těžké. Dobře jsem se necítil ani v momentě, kdy jsem začal chodit na led. Poprvé jsem byl bruslit někdy v polovině srpna a měl jsem se problém vůbec obout. Se šrouby byla noha o něco větší, a tak jsem si musel vzít staré brusle. Do nových jsem nohu nedal. Začátky byly těžké.

Jeden z torontských lékařů vám údajně řekl, že hrát budete nejdříve v prosinci.

Doktor to bohužel řekl více týmům, což byl jeden z problémů. Bylo to špatně načasované. Tak vážné zranění přišlo v době, kdy jsem byl volný hráč. Ale sám jsem si řekl, že se dám do kupy dřív a snad bych mohl stihnout i začátek sezony, což se mi tak nějak povedlo. Hrál jsem poslední přípravný zápas a šlo to.

Měl jste zdravotní zázemí Maple Leafs k dispozici i přes léto, nebo jste se do jejich péče dostal zase až s příchodem do kempu?

Péči jsem měl pořád, mohl jsem i celou dobu zůstat v Torontu, pokud bych chtěl. S lékaři jsem byl pravidelně v kontaktu, jednou týdně jsme si volali a pak se ozvalo vedení, ať přijedu na kemp. Lou (generální manažer Lamoriello, pozn. red.) všem řekl, ať mě berou jako součást týmu a udělají pro mě, co bude potřeba. Chování ze strany Toronta bylo super.

Začal jste věřit, že budou čekat, až se úplně uzdravíte?

Neřekl bych, že jsem věřil. Bylo to padesát na padesát, mohl do toho vstoupit ještě nějaký jiný tým. Nejistota byla každý den.

Kdy jste se dozvěděl, že s vámi chtějí Maple Leafs podepsat novou smlouvu?

Věděl jsem, že mě chtějí podepsat asi tak pět dní před tím, než se to veřejně oznámilo. Ale to ještě nebylo vše úplně dohodnuté.

Co podle si myslíte, že ve vás vedení týmu vidí?

Měl bych vzadu tvrdit muziku. Šikovných hráčů dopředu máme hodně, i v obraně máme kluky, co umí hrát v podstatě jako čtvrtý útočník, takže je potřeba i nějaký ten defenzivně laděný obránce. Asi to vidí.

Co vás drželo nad vodou, díky čemu jste vytrval?

Říkal jsem si, že ještě nemám úplně věk na to vracet se domů. Jeden nebo dva roky tady chci ještě zůstat a letos se to povedlo.

Přemýšlel jste ale i o tom, co by nastalo, kdyby to v NHL nevyšlo?

Přemýšlel. Řešili jsme to i doma. Bylo hodně možností, od hraní v Česku po nějaké jiné zahraniční angažmá. Samozřejmě jsme o tom mluvili.

Jednal jste v Evropě i s někým konkrétně?

Ano.

Bylo to s českým nebo zahraničním týmem?

V Česku.

Jak se vůbec cítíte na ledě? NHL byla vždy rychlá a náročná a po vážném zranění nohy může asi být ještě náročnější?

Tak bych to úplně neviděl. První zápasy jsou vždy náročné, člověk se do toho musí dostat. Šest měsíců jsem nehrál a najednou jsem naskočil do rozjetého vlaku, tak chvilku potrvá než se všechno vrátí do normálu. Hodně se soustředím na konkrétní věci, abych zase měl správné načasování pohybu a podobně. Ale ještě je brzo, v listopadu zatím Stanley Cup nikdo nevyhrál.

V Torontu to už ale někdy vypadá, jako by se to povedlo.

Tým je silný, kluci jsou šikovní. Máme ohromnou sílu dopředu, ale někdy se ofenzivní síla nezužitkuje naplno a pořád máme mezery v obraně. Neprohráváme 1:2 nebo 0:1, dostáváme hrozně moc gólů, často po individuálních chybách. Toho se musíme do budoucna vyvarovat. Jinak, myslím, jsme ve všech ohledech vynikající tým.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter