Jsem na druhé straně, ale je to fantazie, říká Prospal. Zase oživí krásné vzpomínky

Býval vyhlášeným bojovníkem, který na ledě nechal duši. Václav Prospal prožil úchvatnou kariéru, v reprezentačním dresu se stal dvakrát mistrem světa, doma má bronz z olympiády v Turíně. Jenže uteklo pár let a z někdejší hvězdy Tampy, New York Rangers a dalších klubů je kouč. Prospal dosud vedl jen mladé naděje na Floridě, nyní rozšířil štáb národního mužstva pro Světový pohár. "Pro mě je to něco neskutečného, moc si té nabídky od Pepy Jandače vážím," vzkazuje.

Po ledě bruslí jako zamlada. Pořád stejně vysportovaný, usměvavý, ochotný. Na první pohled poznáte, jak novou rolí žije. "Pro mě fantazie, že mohu být s týmem. Že jsem na tréninku s nejlepšími hráči, které Česká republika momentálně má," povídá. Snaží se přispět zkušenostmi a předává to, co mu kdysi pomáhálo držet se na vrcholu. "My trenéři jsme věnovali strašně času přípravě. Doufám, že to teď zúročíme," dodává. 

Jaké pocity máte z úvodních společných tréninků?
Zatím jsou výborné. Kluci pracují velmi dobře. Doufám, že se nám vrátí ten čas, který jsme tomu věnovali v přípravě. Škoda, že led není o trošičku lepší, ale nasazení mužstva je vysoké.

Moc prostoru nezbývá. Bude těžké předat hráčům veškeré představy o systému a podobně?
Samozřejmě, není to ideální. Čeká nás krátkodobý turnaj a my musíme do kluků dostat informace, co a jak mají hrát.

V čem je tahle práce nová?
Především to je pro mě neskutečná životní zkušenost, co se týče trénování. Na turnaji budou nekvalitnější hokejisté světa, v našem týmu jsou kromě pár zraněných ti nejlepší, které teď Česká republika může nabídnout. Pro mě mimořádný zážitek, že mohu být s nimi v mužstvu. Na každém tréninku.

I proto, jelikož jste tohle všechno prožil jako hráč?
Přesně tak. Už to nejde, jsem na druhé straně, ale je to fantazie.

Neměl jste v nové roli ze začátku trošku ostych směrem k hráčům?
Vždycky je to trošku ošemetné, pořád máme v mužstvu pár hráčů, s nimiž jsem hrál. Nebo trénoval. Ale já tady nejsem od toho, abych po nich řval. Všichni jsme přišli s jedním cílem - a to je uhrát pořádný výsledek. Na tom pracujeme. My trenéři jsme se scházeli celé léto, věříme, že to k něčemu bude.

Nepřistihl jste se u vzpomínek na staré časy, kdy jste dres národního týmu sám roky oblékal?
Každý člověk se v životě posouvá dál. Čas nezastavíš. Hokej se hrozně mění především z hlediska rychlosti. Turnaj se bude hrát na menším kluzišti, rychlost tam bude neskutečně znát. Hráči na všechno dostanou minimum času, ať je to práce s pukem, střelba, další činnosti...

V pražské O2 aréně je hřiště o něco větší. Není to směrem k turnaji komplikace?
Takhle bych to nenazýval. Tak to je. Člověk musí hrát, kde to je možné. Stejně tak bych tady mohl naříkat nad tím, že nemůžeme mít k dispozici všechny nejlepší hráče. Ty, které jsme měli vybrané.

Jakub Voráček naznačil, že je možná lepší čelit silným soupeřům na začátku sezony, kdy ještě nebudou tak rozehraní. Máte stejný pohled?
Dneska nás nikdo nepasuje mezi favority, Kanada je jedním z největších. Ze začátku by to výhoda mohla být, ve skupině s nimi hrajeme jeden jediný zápas. My potřebujeme uhrát dobré výsledky v dalších utkáních, protože chceme postoupit dál. Víme, že v zámoří s námi nepočítají. Každý má právo vyjádřit svůj názor, všichni experti nás bohužel pasují do takové role. Určitě to není příjemné číst, ale na druhou stranu to je největší motivace.

S Martinem Ručinským nebo Jaroslavem Špačkem jste hráli dosud poslední ročník Světového poháru. Přišla na turnaj z roku 2004 řeč?
To víte, že se bavíme. Jsou to krásné vzpomínky. Než jsme tehdy letěli do Švédska na čtvrtfinále, nikdo nám nedával šance. Ale my je dokázali porazit 6:1 a v Torontu jsme dokázali sehrát vynikající semifinálový zápas proti Kanadě. A také nám nikdo nedával žádné šance. Pamatuju si, že když měl těsně před Světovým pohárem tu autonehodu pan Hlinka, tak bylo hodně na vážkách, jak budeme hrát. A jak nám turnaj vyjde. Nakonec jsme ostudu neudělali.

Dokázal byste vybrat styl mužstva, který se vám nejvíc líbí v NHL? A dá se něco podobného přenést do českého národního týmu?
Styly se mění do rychlosti. Líbí se mi, co třeba hrál Pittsburgh. Vůbec nejsem překvapený, protože styl trenéra Mikea Sullivana a Johna Tortorelly jsou hodně totožné. Co začal hrát Pittsburgh, to do nás Torts hustil v Tampě, kde s ním působil Mike Sullivan. To samé Tortorella dělal v New York Rangers, kde jsem pod ním také hrál. Jde jen o to, jaké máte hráče. A jaké individuální schopnosti jsou schopni předvést na ledě. A ve vztahu k systému hry české reprezentace? Chtěli bychom se prezentovat kvalitním výkonem s tím, že nebudeme rychlostně zaostávat. Bez toho, že bychom se báli nějak hrát. Jdeme do toho naplno, i tréninky směřujeme na vysoké tempo. Věřím, že hráčům pomohou k adaptaci, jak by všechno mělo vypadat v utkáních. Nechceme hrát žádného zanďoura.

První příprava s Rusy proběhne v Petrohradě, kde jste se stal na jaře 2000 poprvé mistrem světa. Je to pro vás trošku pikantní?
Samozřejmě. Když utkání přehodili z Moskvy do Petrohradu, bavil jsem se o tom se ženou i s dětmi. Je to skvělý pocit, že se člověk vrátí do haly, kde se stal poprvé mistrem světa. Měsíc poté jsem pak byl také poprvé otcem. I když s Vencou  Varaďou jsme měli na pokoji žaludeční potíže, mám na ten turnaj krásné vzpomínky.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter