Kdo zatím vévodí zelenáčům? Ke Calder Trophy má nakročeno Panarin

Kromě skvělých výkonů Dallasu, Montrealu či Jezdců z New Yorku, úspěšného zapojení nového formátu prodloužení 3 na 3 nebo trápení Crosbyho, se letošní sezóna nese také ve znamení výborných nováčků, kteří do ligy vlétli jako rakety. Který ze zelenáčů má po čtvrtině základní části největší šance na zisk Calder Trophy?

Zdálo se, že dobře našlápnuto má ten nejopěvovanější ze všech – Connor McDavid. Po nevýrazném úvodu se rozjel a začal naplno ukazovat svůj potenciál. Pak ovšem přišel 3. listopad a zápas na domácím ledě proti Philadelphii, ve kterém se kanadský supertalent zranil. Dlouhodobé zranění jej zřejmě připravilo o šanci porvat se o cennou trofej pro nejlepšího bažanta ligy.

Kdo by se tedy mohl chytit hozené rukavice?

Artěmij Panarin.

Dvě slova, která se v poslední době nesou ruku v ruce s kvalitními výkony. Jméno, na nějž se valí superlativy ze všech stran. Čtyřiadvacetileté levé křídlo, které většinu sezóny strávilo po boku centra Arťoma Anisimova a Patricka Kanea. Toho Patricka Kanea, jenž vede bodování celé ligy.

Kane hraje důležitou roli

Právě přítomnost trojnásobného držitele Stanley Cupu Panarinovi nepochybně prospívá v jeho hokejovém růstu, bylo by však naivní myslet si, že za všechno vděčí jen jemu. „Je opravdu neuvěřitelně nadaný hráč. Má šikovné ruce, dobrou střelu a dokáže soupeře „udělat na pětníku“. Někdy obránce opravdu zmate svým pohybem,“ rozpovídal se nedávno Kane.

Novináři se Panarina zeptali, jak je možné, že mezi ním a Kanem funguje taková chemie. Vždyť tito dva se postarali o více než 35 % všech gólů, které Chicago vstřelilo. „Oba jsme naladění na stejnou vlnu. Patrick vždycky hledá ta správná slova, kterým budu rozumět,“ usmál se 180 centimetrů vysoký Rus, a narážel tak na jazykovou bariéru, kterou zatím po příchodu do zámoří musí překonávat.

Že Panarin není žádný nazdárek, se však vědělo už před sezónou. V minulých letech působil v KHL, kde loni nasbíral 62 bodů v 54 duelech, a dokonce zastínil slavnějšího Ilju Kovalčuka, když nastřílel více branek než on. Své kvality prokázal také hned při svém debutu v zámořské lize.

Jen považte sami: první střela na Henrika Lundqvista (který kraluje brankářským statistikám) a první gól.

Těžká cesta mezi elitu

Přesto se ještě před několika lety zdálo, že pro NHL nebude potřebný. V roce 2010 byl skauty úplně opomenut a v draftu se na něj nedostala řada. Důvod? Panarin v té době měřil jen 175 centimetrů a vážil pouhých 70 kilogramů. V lize, ve které dominují čím dál větší a silnější hráči, se mu dávaly malé naděje, že prorazí.

Panarina však počáteční neúspěch neodradil. Posílil, vypiloval své dovednosti a dál tvrdě makal, aby dosáhl svého snu. „Artěmij takříkajíc rozkvetl až později. V roce 2010 byl dobrým hokejistou, ale nijak nevyčníval. Co mu neuvěřitelně pomohlo, bylo letošní mistrovství světa v Praze, kde hrál opravdu skvěle. Také si myslím, že se některé týmy bály „ruského faktoru“ – tedy že se bude chovat trochu jako primadona a nepodřídí se týmu,“ uvedl šéf Evropského skautingu Goran Stubb.

Usměvavý borec ovšem přesvědčuje, že pracovní morálku má na vysoké úrovni. Kromě toho vyčnívá také svou rychlostí, stabilitou a – jak už podotkl Kane – šikovnýma rukama. V současné době vede produktivitu nováčků s 21 body (7+14) a dobře si stojí také v rámci celé ligy, kde drží 11. příčku. Panarin také kraluje mezi nováčky co do počtu přesilovkových bodů (5) a průměrném času stráveném na ledě (19:11 na utkání).

To všechno z něj dělá jedno z nejpříjemnějších překvapení ligy a kandidáta na zisk Calder Trophy. Pokud mu bude i nadále klapat spolupráce s Kanem a Anisimovem tak jako doposud, mohl by to dokázat.

A co jeho konkurenti?

Celá řada nováčků si vede nad očekávání dobře, ale prvním v řadě, kdo by mohl Panarinovi konkurovat, je zřejmě Max Domi. 12. volba draftu 2013 a syn slavného Tie Domiho je na čele tabulky střelců mezi zelenáči a s celkovým ziskem 16 bodů okupuje druhé místo za Panarinem. „Opravdu jsem nečekal, že by mohl až takhle zářit a sbírat tolik bodů,“ přiznal generální manažer Kojotů, za něž mladík nastupuje, Don Maloney. „Doufal jsem, že přijde a bude dostávat slušnou porci času na ledě, s čímž se třeba později dostaví i produkce. On ale dokazuje, jak výborným hráčem je.“

Dalším z adeptů je bezesporu Colton Parayko ze St. Louis. Až 86. volba draftu z před tří let byla překvapivým přírůstkem do sestavy Blues na začátku sezóny. Parayko si ovšem díky skvělým výkonům vysloužil více prostoru na ledě a usadil se do role obránce, na kterého se může tým spolehnout. Mezi zadáky vévodí v gólech, bodech, střelách i statistice +/-. Je obdivován za své bruslení, tvrdou střelu a tvůrčí schopnosti. „Co nás opravdu překvapilo, jsou jeho ofenzivní instinkty. Skvěle zapadá také do přesilovek, kde dokáže na modré čáře dirigovat hru,“ řekl trenér Ken Hitchcock.

Dobře si vedou také Dylan Larkin z Detroitu, spoluhráč Domiho z Arizony Anthony Duclair či brankář Linus Ullmark z Buffala. Promluví do boje o trofej některý z nich?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter