Legenda 68: Pět hokejových dekád Jaromíra Jágra

Pokud ve sportu slavíte kulatiny, mladí prominou, dvacítka není žádné jubileum, zpravidla se jedná o třicetiny. Vydržet ve vrcholovém sportu do čtyřiceti je velké štěstí a musíte dělat vhodný sport. Třeba sportovní gymnasté bývají zničení často už coby teenageři.

Oslavit v nejvyšší domácí soutěži padesátku?

To už je unikát historických rozměrů!

Že je Jaromír Jágr výkonnostně jinde, než býval, vidí každý. On sám už nějakou dobu tvrdí, že kariéru ukončil v NHL a tohle je jen výpomoc mateřskému klubu, jenž vlastní. Přesto stále obléká výstroj a krájí další a další sezóny. Pojďme si u příležitosti nevšedního výročí zrekapitulovat jeho pět kalendářních dekád, do nichž ve své profesionální kariéře zasáhl.

1988-1990

Taky jste v průvodcích letošní extraligovou sezónou marně počítali? Taky se vám Jágrovy statistiky nezdály? Bylo to tím, že většina serverů či novin udávala čísla výhradně z české nejvyšší soutěže. Jenomže Jágr přitom zasáhl ještě do té federální, československé a tato čísla v obvykle uváděných součtech chybí.

Nejvyšší soutěž ochutnal v šestnácti letech. Mentora mu dělala končící kladenská legenda Milan Nový. „Na seznámení s ním nikdy nezapomenu. Přišel jsem do kabiny a on seděl na mém místě. Kluci si z něj udělali legraci a na moje místo ho posadili schválně. Bral jim práci. Kabinou létali hlášky: ‚Jardo, vrať se k mamince.‘ Chovali se k němu tak, až mu to v áčku znechutili. Svěřil se mi tehdy, že by se radši vrátil do dorostu. Řekl jsem mu, ať vydrží,“ vzpomínal kdysi pro publikaci o kladenském hokeji Nový.

Jágr byl a je svéráz ve všech směrech. Spoluhráč z téže doby Josef Zajíc před časem pro Českou televizi vzpomínal, jak hokejový benjamínek o přestávce ligového zápasu svačil. Z tašky vytáhl dva obrovské chleby se sádlem a pustil se do jídla. „Co to proboha je?“ hřímal trenér. „Svačina od maminky...“ hlesl mladík.

Do počtu rozhodně nebyl. V první sezóně (16-17 let) stihnul 6 bodů (3+3) ve 29 zápasech, jenomže v play off už byl s 12 body (5+7) v 10 duelech nejlepším hráčem Kladna! A to s velkým přehledem, druhý nejproduktivnější muž Jiří Dudáček zaostal o propastných 7 bodů (4+1).

Ve výborných výkonech pokračoval také ve druhé sezóně, kdy byl s 50 body (22+28) sedmým nejproduktivnějším hráčem soutěže a samozřejmě nejlepším hráčem Kladna. Ligové bodování tehdy ovládl se 71 body jen o půl roku starší Robert Reichel, na konci sezóny stále osmnáctiletý. Uvěří tomu někdo v době, kdy zmiňujeme čtyřiadvacetileté hráče na vrcholu jako talentované „mladíky“?

1990-2000

Útok Jágr – Reichel – Holík udělal dobrý dojem na mistrovství světa v Bernu. Do NHL odcházeli díky uvolněným politickým poměrům všichni najednou, ve stejnou dobu. Reichel asi jako největší talent, Holík nejlépe připravený mentálně a jazykově. Nicméně byla to Jágrova fotka, která zdobila gymplácký penál autora tohoto textu.

Začátky byly těžké, i díky příchodu Jiřího Hrdiny však nakonec vše vstřebal. Jak řekl kdysi Robert Reichel, Jágrovou největší výhodou bylo, že se dostal do týmu, kde mu věřili a „chtěli z něj udělat hvězdu“. Reichel nastřílel v letech 1992-94 dvakrát po sobě 40 branek, víc než ve stejné době Jágr, přesto nedostal od Calgary v roce 1995 pořádnou smlouvu. Rok pak strávil v Německu.

Jágr měl důvěru klubu a po dvou sezónách i dva prsteny pro vítěze Stanley Cupu. Smlouvu v Pittsburghu Čechovi vylepšovali automaticky, nezřídka aniž by mu vypršela (dnes nepředstavitelné revize platných smluv nebyly v devadesátých letech nic výjimečného). V sezóně 1994-95, kterou Mario Lemieux kompletně vynechal, obsadil trůn pro vítěze kanadského bodování. Připomeňme, že Art Ross Trophy od roku 1981 vyhrávali výhradně jen Gretzky a Lemieux. Jejich nástupce byl z Čech.

Druhá polovina devadesátých let byla jeho érou. Řada hokejových fanoušků v České republice vstávala od října do dubna s tím, že chvátala k teletextu, ti šťastnější už k internetu, aby zkontrolovali noční zápasy, kde se v největší míře žlutilo jméno Jágr. I v době, kdy ligový brankový průměr klesal na historické minimum a Pittsburghu se nedařilo, jste měli jistotu, že Jágr nebude víc než dva zápasy bez bodu. A to už musela být velká smůla.

Později přiznal, že si pod trenérem Kevinem Constantinem řídil nasazování do hry sám. Když měl sílu a byl dost odpočatý, houknul na svou lajnu a šel na led. Pokud chcete vidět Jágra v plné formě, pusťte si třetí třetinu naganského zápasu ve skupině s Rusy. Za stavu 1:2 naskakoval ob střídání ve dvou útocích a prakticky pokaždé dokázal vygenerovat nějakou šanci. Je úplně jedno, že z toho tehdy nebyl gól, tohle byl Jágr na vrcholu. K neutahání.

S první a druhou Art Ross Trophy mu ještě pomáhal z postu centra univerzál Ron Francis. Později dokázal vyhrávat produktivitu i vedle nosičů vody, jako byli Stu Barnes, Kip Miller nebo Jan Hrdina. Všichni vedle něj kvetli a pravidelně bodovali. Dohromady triumfoval Jágr v devadesátých letech čtyřikrát, jednou vyhrál Hart Trophy, čímž si splnil sen o nejlepším hokejistovi světa.

2000-2010

Poslední pátou Art Ross Trophy získal už na prahu další dekády. V první polovině ročníku 2000-01 mu to nešlo, Ivan Hlinka kvůli němu nechtěl trhat fungující lajnu Kovaljov – Lang – Straka. Situaci zachránil návrat Maria Lemieuxe, z něhož profitovali oba.

V roce 2001 přestoupil do Washingtonu. Bylo mu 29 let. Nejeden český fanda asi v té době přemýšlel, do kdy může tenhle chlap ještě dominovat. Jenomže angažmá ve Washingtonu byl omyl. Ted Leonsis sice nadělil českému forvardovi největší smlouvu v tehdejší historii NHL - 88 miliónů dolarů za sedm let plus rok opce - za pár let ho ale pálila v kapse. Jágr si stěžoval, že za něj tolik obětovali a pak mu nedali prostor.

Na jaře 2004 byl vyměněn do New Yorku, kde nikdy neměli problém vzít hvězdu na zenitu výkonnosti. Půlku platu ovšem hradil nadále Washington. Krátce si zahrál se svým někdejším rivalem Ericem Lindrosem, nad jehož kariérou se smrákalo. Po výluce přišly změny. Mnohem víc se vylučovalo, což hvězdným hráčům svědčilo. Jednak měli na ledě víc místa, jednak trávili hodně času na přesilovkách.

Ten příběh jistě znáte. Ještě několik zápasů před koncem sezóny 2005-06 Jágr s přehledem vedl produktivitu i tabulku střelců, Petr Adler citoval pro nhl.cz kanadského novináře, podle něhož byl čtyřiatřicetiletý Čech jasný kandidát na Hart Trophy. V dramatickém závěru mu nakonec všechno proteklo mezi prsty.

Joe Thornton a Jonathan Cheechoo ze San Jose připravili útočníka Rangers o vedení v obou nejuznávanějších disciplínách. Jágra nakonec ocenili aspoň hráči, kteří mu potřetí (1999, 2000 a 2006) přiřkli cenu pro nejlepšího hokejistu sezóny. Přestože Lester Pearson Award, později pojmenovaná po Tedu Lindsaym, není tak prestižní jako novinářská Hart Trophy, má svojí cenu. Při vší úctě k reprezentantům sedmé velmoci, hráči ví nejlíp, proti komu se jim nejhůř hraje.

Po třech solidních letech na Manhattanu, kdy Jágr nevynechal v základní části jediný zápas, přišlo složité jednání o nové smlouvě. Leonsisův kontrakt vypršel. Říkalo se, že Glen Sather nabízel roční smlouvu, Jágr chtěl roky dva. Sather nakonec snad i souhlasil, ale k dohodě nedošlo. Ve hře měla být údajně také lukrativní nabídka z Edmontonu, ovšem to už česká hvězda kývla Omsku, kde odehrála výluku 2004-05.

Ruské angažmá přineslo fanouškům v ČR možnost vídat legendu pravidelně v reprezentačním dresu. „V tomhle věku nemůžu být půl roku bez hokeje,“ říkával Jágr v momentě, kdy mu sezóna v KHL končila obvykle mnohem dřív než za mořem. Tehdy se stal miláčkem davů. Pokud v mladších letech rozevlátý vlasáč bojoval o přízeň tuzemského fanouška, po třicítce získal v Čechách status absolutní legendy.

V roce 2010 dovedl nároďák k nejpřekvapivějšímu titulu mistrů světa v našich hokejových dějinách. Z NHL byli v mužstvu jen tři hráči – Tomáš Vokoun, Michal Rozsíval a začínající Jakub Voráček. Jágr byl hvězdou KHL. O šoku, který Češi ve finále hvězdným Rusům způsobili, svědčí i situace po skončení zápasu. Zámořské televize se neměly na koho vrhnout. Neznámí Češi neschopní komunikovat anglicky je nezajímali, štáby se tak dělily výhradně o Jágra s Vokounem.

2010-2020

Přestože legendární Čech avizoval touhu vrátit se do NHL už na olympiádě ve Vancouveru 2010, přestože na ní podával vynikající výkony, zájem o veterána nebyl. Stačil ale hattrick ve čtvrtfinále MS 2011 na Slovensku a všechno bylo jinak. Silný tým s Eliášem, Havlátem, Frolíkem a dalšími hvězdami skončil třetí, Jágr měl podle agenta Petra Svobody po otevření trhu s volnými hráči z NHL 21 nabídek.

Ve 39 letech si vybral Philadelphii a v Pittsburghu měli další důvod osmašedesátku nenávidět. Před halou hořely její dresy. Asi málokdo počítal s tím, že se stárnoucí Čech vrací na víc než jednu, v ideálním případě dvě – tři sezóny. Jágrovi ale v Rusku pořádně vyhládlo. Třebaže se mu zde snažili udělat ty nejlepší možné podmínky, nikdy se netajil tím, že NHL je někde úplně jinde. Dychtil ukázat, že na ní ještě má; šokoval večerními tréninky s dvacetikilovou vestou, užíval si každý rok.

Následovalo šest přidaných let na vrcholu. Sedmou sezónu v Calgary rozjel, ale už nedohrál. S Bostonem si v roce 2013 zahrál finále Stanley Cupu. Kdyby vyhrál, stal by se sportovcem s největším časovým rozestupem mezi vítězstvími (20 - 41 let) ve všech hlavních severoamerických profesionálních sportech. Kaneovo a Toewsovo Chicago však bylo toho roku silnější.

Individuálně nejlepší sezónu odehrál na přelomu let 2015-16. Nejdřív v Praze na MS pobláznil české fandy, když ve čtvrtfinále režíroval postup přes Finsko třemi body (2+1). Kolikrát to Jágr v kariéře takhle zkoušel po objetí brány? Miliónkrát. Teď to vyšlo. Hala od radosti málem spadla. Ve 43 letech byl hvězdou šampionátu.

Na Floridě pak perfektně zapadl mezi Jonathana Huberdeaua a Sašu Barkova, s nimiž odehrál už konec předešlého ročníku. Trejd k Panterům mu pravděpodobně zachránil kariéru. 66 bodů (27+39) v 79 zápasech byl toho roku 21. nejlepší výkon v NHL. V bodování čistě ze hry pět na pět skončil sedmý v lize. V bodech přepočítaných na šedesát minut (2,76) byl z hráčů, kteří odehráli aspoň 15 zápasů, nejlepší v NHL!

Ještě o sezónu později, kterou končil coby pětačtyřicátník, nevynechal v základní části jediné utkání. V historické produktivitě přeskočil Marka Messiera a dostal se na druhé místo za nedostižného Wayne Gretzkyho. Přestože měl další smlouvu od generálního manažera přislíbenou, nedostal ji. Čerstvě angažovaný trenér Bob Boughner zřejmě neměl o českého veterána zájem. Kloudnou nabídku dostal až z Calgary na konci přípravných kempů, formu a herní pohodu po dlouhé pauze nenašel.

2020-

Během posledních sezón v NHL mockrát prohlašoval, že chce hrát hokej do padesáti let. „V nejhorším doma na Kladně, které mi patří, nikdo mě nevyhodí,“ dodával s obvyklým humorem.

Ta doba je tady. Po návratu zazářil hlavně v baráži 2019, kdy svými brankami dotlačil Kladno do Extraligy. Tam nevstupoval v optimální formě, po sezóně si sám vyčetl nadváhu. Manažerské povinnosti už významně redukují potřebné tréninkové zatížení.

Přesto pořád hraje. I kvůli sponzorům, jak opakovaně zdůraznil. Podporu často vážou na to, že 68tka zůstane aktivní. „Určitě to nemám napevno nijak nastavené. Nikomu nevnucuju, kdy a jak budu hrát. Jestli řeknu jednou padesát, jindy pětapadesát nebo šedesát let, je to jen tím, že mě zrovna v tu danou chvíli napadne nějaké číslo,“ řekl v září pro Evropu 2.

Sám sebe deleguje v průběhu 34. profesionální sezóny často jen do čtvrté formace. Ať už se mu daří nebo ne, jeho jméno stále zdobí titulky. Je tahákem. Žijící reklamou na hokej. Inspirací pro generaci současných padesátníků, že i v pokročilém věku se dá udržet ve formě.

Možná tomu sám nevěřil, ale někdejší slib splnil.

Jaromíru Jágrovi je padesát a pořád hraje.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter