Má kariéra se blíží ke konci, hlásí Zbyněk Michálek. Obdivuje Jágra

Startoval už na pěti světových šampionátech, dvakrát se představil na turnaji pod pěti kruhy a nyní bude premiérově startovat na prestižním Světovém poháru v kanadském Torontu, kde ve 33 letech bude patřit k nejstarším hráčům českého národního týmu. "Trošku zde kazím věkový průměr," usmívá se zkušený obránce Zbyněk Michálek.

„Vždycky je pro mě velká čest reprezentovat, jsem na to velmi hrdý. Světový pohár je jeden z největších turnajů a jsem rád, že se ho můžu zúčastnit. Budu se snažit odvádět co nejlepší výkony. Už se těším,“ líčí Zbyněk Michálek. Ten by měl patřit k oporám obranných řad, které by podle zámořských expertů měly patřit k nejslabším článkům českého týmu. „Asi na tom něco bude,“ přiznává starší z bratrů Michálkových.

Jen krátce před startem přípravy na Světový pohár ze soupisky vypadli útočníci Krejčí, Hertl a obránce Gudas, co na to říkáte?
Je to pro nás velké oslabení. Jde o kluky, kteří jsou v nejlepších letech. Sice jsou ještě mladí, ale už mají zkušenosti. V NHL hrají celkem dlouho a ve svých týmech mají důležité role. To se těžko nahrazuje. Nemáme takové možnosti jako Kanada, která může postavit pět takových týmů a nikdo nepozná, že oslabili. My tolik hráčů nemáme. Ale tím nechci říct, že náhradníci nejsou kvalitní. Výběr zkrátka není takový jako u Kanady nebo Švédska. Budeme si muset poradit i bez nich.

Zámořská média staví český tým do role outsidera, nebojíte se propadáku?
Kdybych se bál, tak tam ani nemusím jezdit. Z osobní zkušenosti vím, že se není čeho bát. V Arizoně nás každý rok pasují na nejhorší mančaft v lize a nikdy to nedopadne tak špatně. Sice budeme hrát proti výborným mančaftům, ale když budeme hrát jako tým a budeme plnit to, co po nás trenér chce, tak je šance hrát proti každému. Musíme makat, bojovat a potom se může stát cokoli. Samozřejmě favority jsou jiné týmy a my můžeme jen překvapit, ale nejde tam jet s tím, že se budeme bát propadáku.

Souhlasíte s tím, že největší slabinou českého národního týmu je obrana?
Něco na tom bude. Teď je taková doba, obránci nejsou. Je to bolest českého hokeje. Nemáme teď v NHL hráče, kteří by hráli v první obraně, přesilovky, oslabení, 25 minut za zápas. Není to jako v dobách, kdy ještě Tomáš Kaberle či Jarda Špaček měli v zámoří vůdčí role. Takové komplexní obránce nyní nemáme. Taková je realita.

Je to jenom shoda náhod, nebo se podle vás jedná o nějakou koncepční chybu?
Náhoda to asi nebude, asi tam bude nějaký problém. Kdyby to byla náhoda, tak by se nějaký zajímavý hráč musel objevit. Jenže je tam velká mezera, v současné době v NHL není žádný ofenzivní bek. Ale je tam nějaká šance do budoucna, že se to zlepší. Kluci, kteří se představili na mistrovství světa v Rusku, hráli velmi dobře.

Nemůže to být tím, že hokej se začal rychle vyvíjet a my se nepřizpůsobili rychlému trendu? Hokej v NHL je totiž úplně jiný než před pěti lety.

Jde to nahoru, poznávám to sám na sobě. V Americe mají mladí kluci spoustu možností, mají plno individuálních tréninků. Na dovednosti s pukem, na bruslení. Zde nám možná ujel vlak, trošku jsme zaspali. Ale vím, že se to teď snaží svaz zlepšit a hodně se tomu věnuje. Dnešní hokej v NHL je především o bruslení. Když neumíte bruslit, tak prostě nemůžete hrát. Jste všude o krok pozadu, nestíháte, pomáháte si fauly. Všechno se tam dělá v plné rychlosti a vy se musíte rozhodovat během sekundy. Tam to frčí nahoru dolů.

Hokej se hodně změnil, jak těžké pro vás bylo se tomu přizpůsobit?
Hodně. Rok od roku je to těžší. Hokej se hrozně moc změnil, NHL se také změnila. Teď už je to jenom o rychlosti. Mám toho už dost za sebou a tělo už je za ty roky dost obouchané, není lehké to v mých letech rychlostně zvládat. Dělám všechno pro to, abych se tam udržel, ještě aspoň rok, dva tam snad odehraju. Ale jak říkám, je to opravdu těžké. Jakmile dnes do NHL přijde osmnáctiletý kluk, vypadá na pětadvacet. Je nabouchaný, silný, psychicky si věří. Je to až neskutečné, co tam chodí za mladé hráče. Za mých mladých let, když jsem tam přišel, tak jsem měl padesát kilo i s postelí a s odpuštěním jsem držel hubu. Teď tam ti mladí suverénně přijdou s tím, že chtějí být vůdčími osobnostmi týmů. Musím uznat, že hokejově jsou na tom velmi dobře.

Dá se ještě hokej vůbec posouvat dál? Není to už na hranici lidských možností?
Taky to tak vidím. Ti kluci trénují dvanáct měsíců v roce, nemají prakticky žádnou přestávku. Musejí tomu hrozně moc obětovat. Ale jiná cesta asi v dnešní době není, obzvláště v Americe. Je to až neskutečné, kluci tam mají už od třinácti, čtrnácti let na všechno vlastní osobní kouče. Mají kondičního trenéra, kouče na bruslení, na techniku hole nebo výživu. Ten, kdo se bude chtít v budoucnu prosadit, tak bude muset jít tímto směrem. Na druhou stranu si myslím, že to není dobré. Tělo takový nápor nemůže vydržet až do nekonečna, nebudou mít tak dlouhou kariéru. Tohle vydrží tak do třiceti.

Také máte svého osobního trenéra?
Já už jsem stará škola. Mě už teď těžko někdo změní. Jedu si podle svého zajetého programu na léto, pak někdy v červenci se začínám připravovat na ledě. Teď jsem byl v Arizoně a měli jsme tam ženskou na techniku bruslení. Snažil jsem se z toho něco vzít, ale abych kompletně změnil celou techniku, tak to už v mých letech nejde. I ona to říkala.

Ani na rychlost a výbušnost se speciálně nezaměřujete?
Jak jsem říkal, všechno to je o bruslení, takže dělám, co můžu. Ale už na sobě také cítím, že to není takové jako v šestadvaceti, sedmadvaceti. Zranění a styl, kterým hraju, na mě mají už nějaký dopad. Tělo dostalo tak zabrat, že už toho má plné zuby. Cítím, že se moje kariéra blíží ke konci. Přede mnou už toho moc není. Hokej je v dnešní době tak náročný, až se to už nedá vydržet. Obdivuju třeba Jardu Jágra nebo u nás Shanea Doana, kteří dokáží hrát po čtyřicítce. Myslím, že v budoucnu to už bude málo vidět, protože nároky na tělo jsou obrovské.

Světový pohár bude rychlostně asi pořádný fičák, nemáte z toho trošku obavy?
Já už to hraju spíš na ty zkušenosti. Ale samozřejmě to bude náročné nastoupit hned na startu sezony do takhle těžkých bojů. Bude se hrát na krev od začátku až do konce, jako v play off. Bude těžké to stíhat, očekávám zběsilé tempo. Budeme se na to muset dobře připravit.

Po dlouhé době si zase zahrajete s bráchou v jednom týmu, jak se na to těšíte?
Těšíme se moc. Vždycky, když si můžeme spolu zahrát, tak je to velká paráda. Obzvláště zde v reprezentaci, jsme na to velice hrdí. Jen škoda, že nám to nikdy nevyšlo v NHL. Ale aspoň v nároďáku jsme se už párkrát sešli. Kdo ví, třeba to je naposledy, co si spolu zahrajeme.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter