Možná mě lidí vybučí, hlásí Voráček. U Tučňáků čtyři roky neprohrál zápas

(PITTSBURGH, od našeho zpravodaje) Už je pořádně nažhavený, za několik dní vypukne v Torontu očekávaný Světový pohár a Jakub Voráček bude patřit k největším českým esům. Ví, že zámořské prognózy Čechům nevěří, nepovažuje to ale za podstatné. "S klukama jsme se o tom nebavili. Já se do Toronta hodně těším, ale ještě máme před sebou poslední přípravu. K té teď upínáme pozornost," povídá útočník Philadelphie.

Voráček vytvoří silnou formaci s Milanem Michálkem a Tomášem Plekancem. V NHL i na mezistátní scéně už zažil leccos, tyhle zkušenosti se budou hodit. "Musíme se pořádně připravit a hrát naplno. Bude to důležitý test," uvědomuje si mistr světa 2010. V úterý si hokejisté přes hodinu zatrénovali v hale CONSOL Energy Center, středeční večer bude ve znamení bitvy proti americkým a kanadským nadějím. "Mají výborný tým, nebude nic snadného. Říkáme, že jsou mladí, ale je to jak all stars," dodává.

Měli jste volný den, předtím letecký přesun přes Atlantik. Bylo to znát na úterním tréninku?
Jo, byl náročný. Ale led je v dobrém stavu, určitě lepší než v Praze, což bude pro zápas důležité. Dali jsme hodně bruslení, abychom ze sebe dostali únavu a trošku se srovnali s časovým posunem. Myslím, že to mělo úroveň.

Je těžké bleskově se adaptovat na místní úzké kluziště?
V Praze to nebylo zase o tolik větší jako třeba olympijské hřiště. Je tam méně času, méně místa. Ale je to o pár trénincích, nevidím v tom problém.

Jak se vám v místní hale daří, když sem přijedete k zápasům NHL?
Až na loňský rok dobře, předtím jsme tady čtyři roky neprohráli zápas. Vycházelo to, akorát minulý rok to tak nebylo. Tahle aréna je jinak podle mě nejlepší v NHL. Nová, kabiny na úrovni. I atmosféra bývá parádní.

Bude to pro vás teď jiné než v NHL, kdy stojíte na straně soupeřů Tučňáků?
Uvidíme. Nevím, možná mě lidé vybučí (usměje se). Jsem tady za nároďák, máme přátelák před Světovým pohárem, který bude určitě těžký. Hodně o bruslení, jednoznačně kvalitní zkouška.

Už cítíte trošku napětí před velkým turnajem?
Ne, je to hokej. Hraje se pořád stejně. Ale samozřejmě, bude to akce na vysoké úrovni. My v přípravě ukázali, že hrát umíme. S Ruskem to bylo dobré, proti Výběru Severní Ameriky do 23 let to máme velký test. Je třeba se připravit.

Co vy osobně čekáte od mladých Američanů a Kanaďanů?
My pořád říkáme, že jsou mladí, ale ten je jejich tým je all stars. Musíme s nimi bruslit, potřebujeme chytit začátek. Když jsem viděl ten jejich zápas, kdy po první třetině vedli nad Týmem Evropy 5:1... Musíme si dát pozor, hrát dobře zezadu a nedělat chyby v obranném pásmu.

Soupeř má v mužstvu pět jedniček draftu NHL, některé hvězdičky ale nemají roli jako ve svých klubech. Může se to nějak projevit na hře Výběru Severní Ameriky?
Vůbec. Myslím, že všichni tihle kluci jsou vychovaní tak, že hrají takovou roli, jakou dostanou. V týmu Kanady máte šest sedm centrů, někdo z nich tedy musí na křídlo. Na turnaj jedou s tím, že třeba nedostanou svůj post. Ale jsou tady za jedním cílem - vyhrát!

Z Philadelphie znáte Seana Couturiera, který se od spoluhráčů odlišuje všestranností. Ostatní jsou třeba spíš střelci nebo bruslaři.
Určitě. On dovede hrát všechno. Chytrý, má výbornou hokejku. Je to jeden z nejšikovnějších hokejistů, které jsem za kariéru poznal. Je mu třiadvacet let a už pět let hraje NHL. Nasbíral spoustu zkušeností.

Loni jste neměl moc povedený start sezony. Snažil jste se letos upravit přípravu, aby forma přišla dřív?
Ne, připravoval jsem se pořád stejně. Loni mi to moc nešlo. Byly tam okolnosti, které se promítly. Když nedáte góly, všechno se sčítá. A vy začnete přemýšlet nad tím, jestli jste skutečně tak dobrej, jak jste hrál sezony před tím. Ale po nějakých dvaceti zápasech jsem se rozjel. Já vím, co jsem za hráče. Dá se říci, že zápasy před Světovým pohárem nebyly přáteláky, ale utkání ve vysokém tempu. Takže bych měl být připravený dobře.

Trenéři věnují hodně času přípravě, taktice a strategii na každý zápas. Jaký z toho máte pocit?
Má to úroveň, v nároďáku jsem nic podobného zatím nezažil. Ať je to Venca Prospal a další kluci, co hráli NHL. Nebo Martin Ručinský, Milan Hnilička, kteří řeší organizační věci. Všechno klape, není žádný problém. Příprava je velmi dobrá, což je důležité, protože mohou rozhodovat detaily. Všechno máme na čas, jak má být. Dodává nám to pohodu.

Při MS v Praze jste byl českým kapitánem, teď má céčko Tomáš Plekanec. Může vám to pomoci, abyste nebyl pod takovým tlakem?
Neřekl bych. Céčko je hezké, byla to pocta - zvlášť doma. Ale já jsem tady od toho, abych hrál hokej. Když se má něco říci v kabině, je tady hodně zkušených hráčů, kteří toho mají spoustu za sebou. Pokud se něco probírá, je to v malém hloučku, pak vždycky padne rozhodnutí. Tohle je asi nejlepší parta, kterou jsem v nároďáku zažil.

Býváte v kabině slyšet?
Když mluvíte hodně, začne to být únavné. Ne pro mě, ale pro ostatní hráče. Takže je třeba mluvit ve správný čas a ve správnou dobu. Je zbytečné řvát jen proto, aby se říkalo nebo psalo, že jste dobrý lídr. Když se něco má říci, tak se to řekne. Takhle to máme všichni.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter