Na farmě se jde přes mrtvoly, hlásí Mazanec. O NHL bude bojovat dál!

V první sezoně po příchodu do Nashvillu stihl 25 utkání NHL, další rok jenom dva. Marek Mazanec má v organizaci velkého konkurenta, Pekka Rinne ukazoval umění i na nedávném světovém šampionátu. Dvojku v prvním týmu Predators mu dělá Carter Hutton, někdejší opora Plzně byla jedničkou na farmě v Milwaukee. Stále sní o tom, že se nastálo probije do nejlepší soutěže planety, také proto Mazanec nedávno odmítl několik nabídek z ruské Kontinentální ligy. "Nechtěl jsem to vzdávat. Poznal jsem, jaká NHL je. Že za to stojí!"

Kdyby mu šlo o peníze, už by se na nový ročník patrně chystal coby brankář Minsku nebo třeba Ufy. Ale Marek umí zatnout zuby. Peníze počkají, uvědomuje si, že NHL visí vysoko. Zvlášť pro brankáře. "Život tam je úplně jiný. V klubu mi řekli, že chtějí, abych byl příští rok nejlepším gólmanem AHL. Pak bych mohl být za Rinnem dvojkou. A já se rozhodl, že do toho půjdu," popisuje.

Uplynulá sezona pro vás dopadla jinak než ta předchozí, v NHL jste se jenom krátce mihnul. Jak ji hodnotíte?
"V prvním týmu jsem dostal šanci jen jednou. Pekka Rinne měl něco s kolenem, vypadl asi na čtrnáct dní, takže mě zavolali nahoru. V jednom utkání jsem chytal asi od osmé minuty, další jsem dal celý. Oba zápasy se docela povedly. Ale Rinne je jednička, přesto vlak nejede. A mě potřebovali na farmě. Říkali, že je zbytečné, abych seděl v Nashvillu."

Jak to brankář kouče, když se mu daří, ale u Predators je plno?
"Takhle to tam je nastavené. Bavil jsem se s Carterem Huttonem, který v Nashvillu dělá dvojku. Ptal jsem se, jaké to je vlastně celou sezonu nechytat. Odpověděl, že to sranda není. Odchytám dobrý zápas, pak měsíc sedím a jenom trénuju, povídal. Je mu osmadvacet, prý mu to za to stojí. Má slušné peníze a dělá dvojku."

Vy jste mladší, pořád s velkými ambicemi. Ovšem šance na místo v bráně Predators moc velké nejsou. I vzhledem k tomu jste zvažoval případný odchod do ruské KHL?
"Zvažoval jsem, jestli zůstanu nebo ne. Měl jsem nějaké požadavky na smlouvu. Po dvou letech jsem měl 27 NHL a přál si jednocestnou smlouvu. Šlo však o to, že poslední sezona se mi moc nepovedla. Vedení mi řeklo: chceme tě, prodloužíme, ale jednocestný kontrakt si nezasloužíš. Přemýšlel jsem tedy o Rusku, odkud jsem dostal konkrétní nabídky. Ale pak jsem si řekl, že raději vezmu méně peněz a zabojuju o šanci v NHL. Podepsal jsem na další rok, pak uvidím."

V KHL o vás prý stálo pět nebo šest týmů. To potěší, ne?
"Určitě. Člověku to dodá sebevědomí, že kdyby se NHL nepovedla, tak mohu nějak jít. Že se nemusím klepat, jestli vůbec budu hrát hokej. Rozhodl jsem se, že šanci na NHL nechci vzdávat. V Rusku bych měl třeba víc peněz, ale vyloženou jistotu tam taky nemáte. První dva měsíce se mi nemusí dařit a hned mě vykopnou. Vidina je to pěkná, oni ukážou, že dají balík. Ovšem jestli to vyjde, nikdy nevíte."

Dál zůstáváte v organizaci Nashvillu, nicméně vaše startovní pozice asi bude stejná. Nebo ne?
"Jo, bude to podobné. Řekli mi, ať se připravím, že Rinne je v týmu dál a Hutton má ještě na rok smlouvu. Chtějí, abych byl i příští sezonu na farmě. Mám být jedním z nejlepších gólmanů AHL s tím, že před další sezonou bych se pak posunul na místo dvojky za Rinnem."

Během prvního zámořského ročníku jste chytal NHL, když byl Rinne zraněný, pak už v podstatě ne. Navíc perspektiva pro příští sezonu také není úplně příznivá. Kde v sobě berete stále energii a víru, že to vyjde?
"V obou letech mě vzali nahoru. A tam člověk vidí, o co jde. Že to za to stojí! Plné haly, dobré peníze, skvělé cestování, fajn lidé kolem hokeje... Je to úplně jiný život než na farmě."

V čem nejvíc?
"Na farmě je vidět, že se hodně šetří peníze. Jezdíme hodně autobusem, hrají se třeba tři zápasy ve třech dnech. Máme dobré, že jsme docela uprostřed naší konference, takže na dopravu to je všude víceméně v dosahu. Nejdéle jsme jezdili asi šest hodin do Iowy. Do Oklahomy nebo Dallasu většinou letíme, ale také jsme tam přejížděli po vlastní ose. Měli jsme spací autobus, cesta trvala asi osm hodin. Je to náročný. 78 zápasů - fakt dost. Když se přehoupneme přes půlku sezony, tak už začínáme být unavení. V mužstvu je lehká ponorka. Pak se poznají dobré  týmy: kdo se z toho vyhrabe, tak začne vyhrávat."

Promítá se, že hráči usilují o NHL, a když pozvánka nepřichází, bojují s frustrací?
"Jsou tam kluci s podobnými příběhy. Někteří na NHL mají, ale  organizace si je z nějakého důvodu drží pořád na farmě. Někdo z nich to nepřekousne. Je naštvaný, frustrovaný, úplně přestane hrát. Což je pro organizaci signál, že si za tím ten hráč nejde."

Dají se na farmě najít kamarádi?
"Taky to jde. Ale jsou to spíš kolegové z týmu, spoluhráči. Podobně jako v Čechách. Když jste s někým v mužstvu, scházíte se, chodíte třeba na společné obědy. Jakmile pak hráč skončí nebo ho vymění, kontakty moc nejsou. Za dva roky v organizaci jsem neměl v klubu ani jednoho krajana, česky uměl jen Švýcar Fiala, který má české rodiče. Ale mluvili jsme spolu anglicky."

Stýská se vám během sezony po rodině? Po Čechách?
"Letos už to tak nebylo. Ale když jsem tam byl první rok, bez angličtiny a lidí, co znám... Na bytě jsem měl Švédy Hellberga a Cehlina. Bylo to těžší. Druhý rok už jsem bydlel sám, jezdila za mnou přítelkyně. Věděl jsem co a jak, kam jít, co dělat. První sezona byla navíc hektická. Než jsem se na farmě rozkoukal, zavolali mě nahoru a v Nashvillu jsem pak tři měsíce bydlel na hotelu. Pak mě poslali zpátky."

Říká se, že Nashville je jedno z nejhezčích amerických měst. Potvrdíte to?
"Skvělý, nádherný město! Je to centrum country, tamní slavná Broadway je úžasná. Otevřou ráno v deset a hrajou až do noci."

Mohl jste jen tak chodit po ulicích, aniž by vás někdo poznal?
"Jasně. Musel bych být Rinne nebo Weber, aby si mě někdo všiml. Centrum města je spíš pro turisty, místní bydlí kousek dál."

Dá se říci, v čem vás pobyt za Atlantikem nejvíc změnil?
"V pohledu, jak se koukat na chuť k trénování. Mít nasazení a podobně. Když to vidíte tam a pak tady, jde o diametrální rozdíl. Hlavním důvodem je konkurence a pak také to, že v Americe není tolik možností. Jednou jsem nad tím přemýšlel. Ve Spojených státech jsou jen tři ligy, v nichž jsou hráči placeni. A to ještě ta nejhorší East Coast je placená mizerně. Naproti tomu když vezmete Čechy, jak jsou malé, tak tady máme také tři placené soutěže. Navíc máme mraky dalších možností k uplatnění. Rakousko, Slovensko, jiné země."

To je odpověď, proč bývá v AHL boj o místo v sestavě tak vyhrocený. Přechází to někdy až do nevraživosti - jako že nováček znamená pro starší mazáky výrazné ohrožení?
"Vyhrocené to je, pokud do týmu přijde hráč, který si to zasloužil jedině talentem, a je vidět, že pro to nedělá úplně všechno. Takového kluka pak nemají rádi, ten to dostane sežrat. To samé, pokud někdo nemaká pro tým."

Jaký hokej se hraje na farmě? AHL je trošku ve stínu NHL.
"To sice je, ale řekl bych, že AHL je i někdy těžší. Hráči se chtějí dostat nahoru, jdou přes mrtvoly. Není tam tolik umění hráčů, rychlosti v daný moment. Pokud je někdo před bránou, nedokáže třeba dát góla. Ale z hlediska pohybu a nasazení to má možná větší úroveň než NHL."

Asi je běžné, že tam soupeři chodí do gólmana. Jste hodně osekaný?
"To je jasný. Jdou do vás! V evropských ligách je to úplně jiné. Jak nám v semifinále mistrovství světa s Kanadou neuznali gól pro postavení v brankovišti, to bylo směšný! Z toho jsem se mohl zbláznit! Tohle by se v Americe prostě nemohlo stát."

Když zmiňujete šampionát, váš kolega z organizace Pekka Rinne zářil. Ale Češi mu ve čtvrtfinále docela nesypali, co říkáte?
"Pekka je výbornej brankář, ale taky jenom smrtelník. Jak říkám já - občas to gólmana prostě netrefuje."

Vy jste se zatím do první reprezentace nedostal. Není vám to líto, když prostor dostali jiní stejně staří nebo i mladší gólmani?
"Jsou na očích, já to klukům přeju. Myslím, že máme osm nebo devět špičkových brankářů, kteří v nároďáku mohou být. Pak záleží, na koho to padne, komu se zrovna bude víc dařit. A já? Až na to budu mít, tak se tam dostanu. Určitě se nemohu nikam cpát, pokud si o to neřeknu výkonem. Letos to tak nebylo. Sice jsme skončili s Milwaukee brzy, ale vzhledem k té mé sezoně jsem po reprezentaci ani nemohl pošilhávat."

Fanoušci vás mají spojeného hlavně s extraligovým titulem Plzně před dvěma lety. Sice pocházíte z Písku, ale už se z vás stal Plzeňan?
"Asi jo. Přítelkyně má rodinu z Plzně, je to tady navíc tak akorát. Praha už by na mě byla moc velká, to je jeden velký zmatek. V Plzni se mi moc líbí, teď je městem kultury, takže pořád je kam zajít, co vidět. S přítelkyní tu máme řadovku, kterou dáváme dohromady."

Vlastníma rukama?
"Zrovna jsem tam něco nahazoval (smích). Táta kdysi stavěl barák, před dvaceti lety koupil shořelou chalupu a předělával si ji celou sám. Byli jsme děti, s bráchou jsme v uvozovkách pomáhali. No, spíš jsme se tam motali, ale aspoň jsme viděli, jak se co dělá. Pokud si na baráčku něco uděláte sám, víc si toho pak vážíte. Samozřejmě - na určité věci člověk potřebuje odborníky. Ale oklepat omítky a nahodit si je, to zvládnu."

Loni jste strávil větší část přípravy na sezonu v zámoří, bude to letos stejné?
"Nebude. Letos do Ameriky tak brzy nepojedu. Děláme barák. A s přítelkyní čekáme koncem září dítě, takže s ní chci strávit co nejvíc času. Koncem léta to nebude jednoduché. Začátkem září máme kemp a termín narození dítěte máme v závěru měsíce. Přítelkyně bude rodit tady, já porod bohužel nestihnu. Budu doufat, že mě pak v klubu na pár dní pustí, abych mohl přijet."

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter