Nad Tampou se opět sluní. Lightning se dalším rekordním ročníkem vrací mezi elitu NHL

Když si Bolts v nočním derby poradili s rivalem z Floridy, připsali si v letošní sezóně již 46. vítězství. Lightning se tímto počinem dostali na hranici klubového maxima a jediné vítězství je dělí od založení nového rekordu celé organizace. Tampa Bay byla za poslední dekádu často označována za tým rychlých vzestupů a pádů, poslední ročníky vedené trenérem Jonem Cooperem však vytlačily Lightning zpět na výsluní. Co za špičkovými výkony Tampy stojí?

Noční zápas s Floridou byl pro Lightning hned ze dvou hledisek výjimečný. Tím hlavním hnacím motorem Bolts se pro tento zápas stalo derby s místním sokem z Floridy. Svěřenci trenéra Jona Coopera sice mají s Panthers dlouhodobě příznivou bilanci, poslední utkání si však nechali proklouznout, a tak se chystala odveta.

Ta se nakonec povedla se vší parádou. V téměř vyprodané domácí Amalie aréně (18 729 diváků) Tampa rychle vedla o dvě branky, a přestože v pozdější fázi svůj náskok ztratila a dostala se dokonce do brankové ztráty, vše napravila vynikajícím finišem. Ten režírovali ve třetí třetině střílející Nikita Kučerov a Ryan Callahan.

„První polovinu základní části jsme neměli moc velký úspěch, pokud jsme v závěru zápasu museli dotahovat výsledek. Posledních pár týdnů se ale zdá, že máme velké sebevědomí, a když jdeme do třetí třetiny s brankovou ztrátou, víme, že tu branku dát umíme,“ okomentoval úspěšný obrat Tampy útočník Brenden Morrow, který se v zápase s Floridou trefil do černého teprve potřetí v sezóně.

Derby tak dopadlo lépe pro Tampu, která svým 46. vítězstvím v letošní sezóně vyrovnala klubový rekord v počtu výher. A teď zajímavý poznatek. Na hranici 46 vítězství Lightning dosáhli již čtyřikrát za své více než dvacetileté působení v NHL, když za poslední čtyři ročníky na tento milník dosáhli již potřetí.

A pokud něco fanoušci Tampy o rekordních počinech v základní části ví, tak že to většinou u Lightning znamená povedenou sezónu, především v play-off. Shrneme si fakta. Poprvé Bolts dosáhli na hranici 46 vítězství v sezóně 2003/04 a nakonec z toho byl historický úspěch v podobě zisku Stanley Cupu. V ročníku 2010/11 to Tampa dotáhla zase do finále Východní konference, kde až v sedmém zápase padla s pozdějším vítězem z Bostonu. Rekordní základní část si Lightning připsali i loni, pouze v tomhle případě příliš velké divadlo v play-off nepředvedli.

Pod dlouhé a úspěšné ročníky Tampy se podepisovali různí trenéři. Na Stanley Cup si s Lightning sáhl charismatický kouč John Tortorella. Povedený ročník 2010/11 pro změnu kočíroval svérázný trenér Guy Boucher. Ten ale úspěch nedokázal zopakovat a dostal padáka. Od té doby mužstvo vede Jon Cooper a je to právě tento muž, pod kterým Lightning prožívají ten pravý rozkvět.

Za pouhé dva kompletní ročníky Cooper nasměroval Tampu do ligové smetánky a daří se mu zde tým držet. Přitom to s mužstvem vypadalo po bolestivých odchodech hlavních tváří týmu Vincenta Lecavaliera a Martina St.Louise všelijak. Jenže paradoxně po těchto odchodech začali Bolts šlapat jako hodinky.

Stamkos přebral roli kapitána a zhostil se jí znamenitě. Nejen, že si rychle přivykl na své nové spoluhráče (většinou Filppula s Callahanem), ale po navléknutí kapitánského céčka se zařadil mezi nejkomplexnější hokejisty v NHL. Ještě více začal bránit a naplno nechal vyniknout svůj charakter bojovníka.

Dále se v Tampě vyrojilo útočné trio Palát-Johnson-Kučerov, které se okamžitě zařadilo mezi nejproduktivnější útoky soutěže. K tomu si připočtěme manažerskou práci Stevea Yzermana, který vyztužil obranu příchody Antona Stralmana a Jasona Garrisona. Oba dva hráči hrají v Tampě nad očekávání dobře.

A pokud se ptáte na hlavní bolístku Lightning z loňské sezóny – brankáře, i zde došlo k výraznému posunu. Nevýrazného Lindbäcka sice příchod Nabokova příliš nevylepšil, později však v brance zazářil ruský talent Andrej Vasilevskij, který společně s Benem Bishopem poskytuje Tampě vyrovnanou a kvalitní brankářskou dvojici.

Zbytek týmu skvěle doplňují další akvizice, jako je například Brian Boyle. Nemálo se na týmu podepsala skvělá práce s mladými hráči, včetně skautingu a draftových voleb. Tampa tak ze svého farmářského celku vytáhla řadu hráčů, kteří dnes tvoří jádro týmu. K už tak nabité sestavě se přidal ještě třetí výběr draftu a supertalent Jonathan Drouin. Na šanci čeká stále další velký příslib – obránce Slater Koekkoek.

Všechny výše zmíněné faktory se zasloužily o to, že Tampa už není považována jen za tým budoucnosti. Tampa je týmem současnosti. Po řadě let, kdy se nad klubem stahovala mračna, svítí nad Tampou opět slunce. Přestože v nejbližší době nejspíš jen tak nevyhasne, chybí trérovi Cooperovi ještě jeden podstatný bod, aby mohl být považován za opravdu úspěšného trenéra. Musí s Tampou předvést špičkové výkony i v play-off. To jediné této družině zatím chybí.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter