Nebojí se! Ondřej Kaše si u Ducks vybojoval pevné místo

Před rokem se amerických reportérů ptal, co je to sebevědomí. Ondřej Kaše loni do NHL vstoupil s pokorou, která mu nakonec vynesla 53 zápasů, nejvíce ze všech nováčků v týmu Ducks. Vedení od něj neočekává zázračné počty gólů, spíše se soustředí na rozvoj jeho ochoty hrát v místech, kde to bolí. Trenér Randy Carlyle ví, že Kašeho síla tkví v osobních soubojích a v energii, kterou vynakládá pro své spoluhráče.

Carlyle přirovnal českého útočníka ke králíčkovi Duracell, však s ním také plánuje v sestavě pohybovat podle potřeby. Takový český hráč v lize již působí, Vladimír Sobotka v St. Louis plnil několik let roli univerzála do první, ale klidně i do čtvrté lajny. „Umí hrát v tempu, na malém úseku si dokáže utvořit spoustu prostoru. Nebojí se chodit do míst, kde to bolí. Proto mu nedáme jasnou roli v týmu, zatím nám dodává flexibilitu, můžeme s ním pohybovat nahoru a dolu podle potřeby. Ničeho se nebojí a své rozměry umí dobře využít. Může hrát s opravdu dobrými hráči,“ vysvětloval během loňského play off trenér Carlyle.

Kašeho váha přitom během draftu roku 2014 nebyla nijak oslňující. Když si ho Ducks vybrali jako 205. hráče (šestého od konce), vážil pouhých 72 kilogramů. Na váze zapracoval, posílil o jedenáct kilogramů a trenéři netají spokojenost s jeho vývojem. „Nepřibral jsem nějak moc, ale cítím se dobře. Začal jsem navštěvovat posilovnu, a tak jsem zesílil. Doufám, že se u Ducks udržím celou sezónu a vstřelím další góly,“ říká nyní Ondřej Kaše.

Loni se prosadil v základní části pětkrát, v play off dvakrát. Svými oslavami branek pokaždé udiví. Vedení mu před kempem dokonce nabídlo, zda si nechce změnit číslo na dresu. „Vzal jsem si 25, nosil jsem ji v České republice, tak doufám, že jsem zvolil dobře,“ vybral si Kaše s radostí nižší číslo. „Loni mě nikdo neznal, teď už trochu jméno mám, takže lidi zároveň očekávají, že budu hrát lépe.“

Na první sezóny si vzpomíná i spoluhráč z útoku Corey Perry. „Záleží na tom, jak je hráč vyspělý. Každý pořád mluví o tom, že druhý ročník zažije hráč pokles. Znám ale tolik lidí, kteří se druhou sezónu zlepšili. Už totiž věděli, o čem liga je a věděli, co musí pro úspěch udělat.“ Sám Perry v první sezóně 2005-06 nastřílel třináct a následně už sedmnáct branek. Třetí rok dokonce 29 a Kašemu věří stejně tak. „Ondřej není jiný, hraje se sebevědomím a chce dokázat, že na NHL má. Vypadá dobře a rychle.“

O nástrahách ligy mluví také trenér Carlyle. „Hokej dokáže být krutý. Musíte vytrvat ve své cestě. Být připraveni se učit a růst, získat zkušenosti a použít je. To je snad tam největší výzva pro mladé, využít nasbírané zkušenosti,“ upozorňuje Carlyle.

Rozhovory raději bez kamer

„Bez kamer, že ano?“ ptá se raději Kaše před rozhovorem. Není to tak, že by ke kamerám měl odpor. Rozhovory bere vážně a kamery ho spolu se světly znervózňují. „Loni touto dobou bych rozhovor asi dělat nemohl,“ směje se 21letý útočník. „S angličtinou se už ale cítím pohodlněji. Kluci mi hodně pomohli.“ Loňskou sezónu se naučil hodně o Shea Theodora, s kterým sdílel hotelové pokoje na cestách. Theodor však od nynějška bude hájit dres Las Vegas, tak se Kaše sestěhoval s Brandonem Montourem. „Vychází to perfektně, nemáme spolu problém!“ odpovídá bez váhání Kaše.

Nejvtipnější v kabině je podle Ondřeje Nick Ritchie. „Opravdu se mi líbí, vždycky řekne něco vtipného,“ říká a pokračuje o sobě. „Kdybych nebyl hokejistou, asi bych chtěl být architektem. Líbí se mi, jak se budovy staví, jak vypadají. V České republice máme víc zahrad, tady, hlavně v Californii, je to spíše barák na baráku.“

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter