Nejlepší brankářský výkon v historii? Ten Haškův, soudí Kevin Weekes

Vychytané vítězství a k tomu navrch čisté konto a 70 zákroků. Takovým počinem se blýskl Dominik Hašek v šestém zápase čtvrtfinálové série play-off proti New Jersey Devils v dubnu 1994. Bývalý brankář a současný analytik oficiálních stránek soutěže Kevin Weekes zvolil právě Haškův heroický výkon za nejlepší gólmanské individuální představení v historii ligy. Kromě něj vyjmenoval ve svém sloupku také další čtyři hrdiny brankoviště, kteří dokázali utkání přeměnit v one-man show.

1. Dominik Hašek, Buffalo Sabres, 27. 4. 1994

Památný večer, kdy „Dominátor“ zlikvidoval všech 70 střel Ďáblů a dovedl svůj tým k vítězství 1:0 ve čtvrtém prodloužení, označil Weekes jako zřejmě nejúžasnější zápas, který kdy viděl. „Jak by to ještě mohlo být vůbec lepší? Nejde jen o počet zásahů, ale také o jejich kvalitu v celém střetnutí. Navíc s rostoucí důležitostí v prodloužení, kdy bylo Buffalo na pokraji vypadnutí z play-off, Hašek zvýšil laťku ještě výš,“ chválil českou devětatřicítku.

Poté muž, jenž čapal puky za sedm zámořských týmů, vypíchl další Haškovi přednosti, které z něj udělaly jednoho z nejlepších brankářů všech dob. „Dokázal perfektně improvizovat a jeho schopnost číst hru byla nevídaná. Proti jedné střele mohl předvést hned několik různých zákroků, čímž byl v očích soupeřů naprosto nečitelný. Proto mě také tak bavilo jej sledovat,“ pěl ódy na legendárního Čecha.

Nutno dodat, že Hašek i přes svou strhující show v šestém zápase nakonec se svými spoluhráči neslavil postup do dalšího kola. Devils ovládli rozhodující klání poměrem 2:1, ačkoliv i v něm dělal rodák z Pardubic nemožné. Zatímco jeho protějšek – a v té době nováček – Martin Brodeur přispěl k úspěchu 17 zákroky, Haškovi jich statistici napočítali hned 44. Ani to však nestačilo.

2. Ben Scrivens, Edmonton Oilers, 29. 1. 2014

Téměř o dvacet let později odchytal životní utkání také Ben Scrivens. Vytáhlý Kanaďan v dresu Olejářů stanovil na konci ledna loňského roku rekord NHL v počtu zákroků, které brankář potřeboval k čistému kontu v základní hrací části. Jeho 59 pochytaných ran přivedlo k zoufalství střelce San Jose, kteří ho zasypávali salvou projektilů od úvodu do konce zápasu. Ani jeden si na něj ovšem nepřišel. „Vždycky mluvíme o hokeji jako o kolektivním sportu. Tento zápas byl však jednoznačně one-man show v podání Scrivense,“ uvedl Weekes.

Nyní devětadvacetiletý gólman o sobě dal výrazně vědět v barvách Králů, když v ročníku 2013/2014 zastoupil zraněného Jonathana Quicka. Skvělé výkony mu přinesly výměnu a roli jedničky v Edmontonu, kde prožil svůj nejpovedenější večer v kariéře. Minulá sezóna se mu však vůbec nevyvedla, a tak před tou letošní putoval do AHL.

3. Curtis Joseph, St. Louis Blues, 5. 5. 1993

Ještě staršího data než Haškův počin, je představení Curtise Josepha. V roce 1993 v sérii proti Torontu Maple Leafs – klubu, který se měl o pět let později stát další zastávkou na Josephově cestě ligou – dělal tehdy šestadvacetiletý gólman v semifinále, co mohl. V prvním zápase pochytal 61 střel soupeře, což však na výhru nestačilo (Blues podlehli 1:2 ve druhém prodloužení). Druhý duel také dospěl až do druhého prodloužení, kde už tentokrát výhru v opačném poměru slavil Joseph i díky svým 57 zásahům.

„Celou sérii podával neskutečné výkony, zejména pak právě v prvních dvou zápasech. Do dnešního dne to patří k tomu nejlepšímu, co jsem v brankářském řemesle měl možnost vidět. Je to taky jeden z důvodů, proč si myslím, že Curtis patří do Síně slávy,“ podotkl Weekes.

Právě o tom, zda by měl být Joseph uveden do Síně slávy, se vedou debaty. Jedni zastávají názor Weekese, jiní poukazují na to, že „Cujo“ nikdy nedokázal vyhrát Stanley Cup ani Vezina Trophy a jeho úspěšnost zákroků se ani jedenkrát v základní části nedostala nad 91,5 %. Jisté je, že jeho 454 vychytaných vítězství jej řadí na čtvrté místo v historických tabulkách.

4. Roberto Luongo, Vancouver Canucks, 11. 4. 2007

Celkem do 64 utkání play-off zatím nastoupil Roberto Luongo ve své kariéře, ale tím nejvíc nezapomenutelným se stalo hned to premiérové. Luongo, jenž nyní nastupuje za Floridu, i přes čtyři inkasované góly předvedl 72 zákroků a dovedl tým k vítězství 5:4 ve čtvrtém prodloužení. Tomu se říká debut! Podle Weekese je Luongo jedním z nejlepších brankářů, kteří neměli tu čest pozvednout pohár pro vítěze Stanley Cupu.

5. Tim Thomas, Boston Bruins, 2. 5. 2011

„V mnoha směrech mi Tim Thomas připomíná Haška. Také byl schopen vytáhnout proti jedné střele různé druhy zásahů,“ napsal Weekes. Vyčníval hlavně agresivním stylem a měl unikátní cit pro výběr správné pozice, dodal analytik. „Při své cestě za Conn Smythe Trophy v roce 2011 měl spoustu výborných zápasů, ale tím pravděpodobně nejlepším byl ten proti Philadelphii v semifinále, když nasbíral 52 zákroků při výhře 3:2 v prodloužení. Jen v poslední třetině čelil 22 pokusům.“

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter