New York Islanders: S analytikou na nás nechoďte, je nepřesná a zavádějící

Stalo se z toho tak trochu náboženství. Pokročilé statistiky. Zajisté užitečná věc, bez které už se žádný klub neobejde. Ne všude ale kladou na čísla stejný důraz. Jak informuje New York Post, Ostrované význam statistik připouští, nicméně nepřeceňují.

„Naše hra je o vůli a struktuře. Nepotřebujeme vše analyzovat, posoudíme si to sami,“ cituje list trenéra Lanea Lamberta.

Specifika ledního hokeje

Význam čísel neustále roste. Každý tým, Ostrovany nevyjímaje, zaměstnává lidi, kteří se o tento druh přípravy starají. V porovnání s dalšími třemi velkými sporty v Severní Americe prý ale hokej pořád ještě kulhá. Je to i proto, že zimní sport je specifický. Kontinuální, nevyzpytatelný a těžko kouskovatelný do separovatelných událostí, které lze dobře matematicky posoudit. Baseball, americký fotbal nebo basketbal lze „rozsekat“ na oddělené pasáže snáz.

Hodně citované jsou například modely tzv. „očekávaných gólů“. Určitě atraktivní záležitost, která ale naráží třeba na to, že není střela jako střela. Je rozdíl, pokud jde o střelu po přihrávce, z ruky, nebo z dorážky – to všechno samozřejmě náročnost brankářova zákroku ovlivňuje.

„Je to všude. Nejde tomu utéct,“ říká o analytických statistikách útočník Matt Martin. „Někdy ale mohou být zavádějící. Odehrajete skvělý zápas proti top lajně soupeře, nicméně v Corsi, nebo co to je, prohrajete, i když jste je udrželi mimo brankový zápis a nedali jste jim jednu nebezpečnou šanci.“

„Analytika vám ukáže mizerný zápas, přitom trenéři vás plácají po zádech, jak dobrou práci jste odvedli.“

Každý má jiné úkoly

Martin, coby příslušník čtvrté útočné formace, ví, o čem mluví. Hodně času stráví v obranném pásmu nebo forčekováním, při němž má zpravidla jediný úkol: Vybojuj puk, hoď ho do rohu a jdi střídat. Jak může nabrat střely na soupeřovu branku, když má vstup do útočného pásma prakticky zakázán?

Jiří Šlégr v nedávném podcastu vzpomínal, jak ho po příchodu do Detroitu úkoloval Scotty Bowman. Přisedl k němu v letadle a stroze řekl: „Budeš hrát ve dvojici s Nickem Lidströmem. Jakmile vybojuješ puk, okamžitě mu ho předáš. Když na něj někdo sáhne, zmlátíš ho. Tečka.“ V době Lidströmovy absence si český bek dovolil jednou zaútočit, po ztrátě puku jeho mužstvo z brejku inkasovalo a Šlégr další tři měsíce proseděl na tribuně. Do hry se pak dostal až ve finále, k jedinému utkání za suspendovaného Jiřího Fischera. 

Po každém se chce něco jiného a běda, pokud svůj prostor překročíte. Martinova lajna má věšet soupeře po mantinelech, fyzickými prvky nabudit vlastní spoluhráče a nedovolit nejlepším lajnám soupeře skórovat. „Když nastupujete na Connora McDavida, pravděpodobně v Corsi nevyhrajete. Každé střídání bojujeme o to, aby neměl šanci dát gól,“ vysvětluje Martin.

Vzájemné interakce mezi analytickým oddělením a hráči Isles prý moc neprobíhají. „Nejsem velký fanda analytiky,“ přidává se Zach Parise. „Ve hře je spousta faktorů, které nejsou započítány. Beru tak maximálně střely na bránu, protože dávají šanci na gól. Cokoli za tím se těžko měří.“

Zkušený útočník pokračuje: „Hrajete proti Patrici Bergeronovi, vítězi Selke Trophy? Nebo nastupujete na čtvrtou lajnu? Kam jdete na vhazování? Kde začínáte střídání? Vyhráli jste buly? Prohráli? Protože když ho centr prohraje, nemusí se vaše pětka dotknout puku celé střídání.“

„Tohle není baseball, kde každý nadhoz začíná stejnou situací. Tak to vidím. Třeba se pletu. Určitě tam jsou cenné věci, ale nemíním se kvůli nim stresovat,“ dodává Parise k pokročilým číslům.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter