O hudbu se v šatně Tampy starám já, hlásí hrdě Šustr

Český bek Andrej Šustr zrovna nesbírá body jako na běžícím páse. V posledním zápase proti Torontu ale zaznamenal hned dva a společně se svým týmem dokráčel k cennému vítězství 5:4 v prodloužení. Jeho Tampa se tak po vlažném začátku snaží dále škrábat tabulkou nahoru. Proč letos výkony Lightning nejsou zatím zcela podle očekávání? Jaká byla cesta Šustra do NHL? Jak hodlá letos oslavit Vánoce? Na to a mnohem více pětadvacetiletý obránce odpovídal v exkluzivním rozhovoru pro nhl.cz!

Za poslední dva zápasy jste získali plný počet čtyř bodů. Vy osobně jste zaznamenal proti Leafs dva body. Zdá se, že se vám proti Torontu daří, je to tak?

To si nemyslím. Já se spíš snažím hrát dobře zezadu a ty šance, které přijdou i v ofenzívě, ty zkrátka vyplynou ze hry. Každopádně jsem rád za ty body.

Jak jste se vůbec dostal do NHL? Jaká byla vaše cesta?

Já se dostal do Ameriky do juniorských soutěží, ve kterých jsem působil dva roky. Poté jsem tři roky hrál za univerzitu a až pak jsem podepsal jakožto volný hráč kontrakt s Tampou.

Jak stíháte studovat ještě vysokou školu přes ten náročný zápasový program?

Já vlastně studuji sociologii. Univerzita je většinou na čtyři roky, já musel po třech ročnících odejít do NHL a studium přerušit a teď studuji dálkově. Všechno učivo mám k dispozici online. Zbývají mi ještě poslední dvě třídy, které snad doženu během následujících dvou semestrů. Stíhat se to dá, já se učím buďto na cestách nebo přímo v Tampě.

Dá se to vůbec zvládat, když víte, že třeba ostatní spoluhráči mají ten volný čas pouze pro sebe, kdežto vy se musíte ještě věnovat studiu?

Tréninky bývají většinou ráno, takže se potom dá v pohodě najít nějaká ta hodinka či dvě na to učení či jiné aktivity. Je to jenom o tom, jak moc člověk chce, jak si člověk zvykne na ten denní rytmus a jak si celý den naplánuje. Když si člověk dobře rozvrhne den, umí si pak naplánovat jak učení, tak i čas pro zábavu. Najít ten balanc je určitě důležité.

Co vůbec děláte ve svém volném čase, pokud tedy nějaký občas zbyde?

Já se strašně rád věnuji hudbě, ta mě baví už od malička. Vlastně jsem dostal v naší šatně hudbu na starost, takže o tenhle prvek se v kabině starám já. Když je třeba večer, tak namísto pouštění nějakých filmů si raději pouštím právě tu hudbu. Snažím se taky hrát na kytaru, ale jsem teprve na začátcích a ještě mám co dohánět.

Loni se Tampa probojovala až do finále Stanley Cupu. Jak jste ten daleký postup do play-off prožíval?

Nám se vlastně dařilo po celý rok, takže v tom člověk tak nějak žil, takže pak ani nebyl nijak překvapený, že se dostal tak daleko. Nám to zkrátka šlapalo, dařilo se celému týmu a člověk pak ani nebyl nervózní, protože věděl, že je v tom finále z nějakého důvodu.

Letos se Tampě až tolik nedaří, dá se říct, že ten loňský povedený výsledek má na to vliv?

Těžko říct, na to se nedá vymlouvat. Každá sezóna je jiná, bohužel letos to není zatím ideální, ale nám se poslední zápasy povedly a s výkonem můžeme být spokojení. Až nám bude padat trochu více branek, tak se to zlomí.

Byly přes léto velké změny v Tampě?

Nebyly. Tým opustil Brenden Morrow, místo něho přišel Eric Condra. To byla víceméně jediná změna přes léto.

Je možné, že vás ostatní týmy letos ještě trochu podceňovaly, kdežto letos už se na vás připravily a ví od vás, co můžou čekat?

Dneska už se ví, přesně jaký tým hraje jaký systém, jaké má návyky. Tomu se před každým zápasem věnují speciálně určení lidé. V dnešní době si myslím, že už je skoro nemožné někoho něčím překvapit.

Zahrál jste si v zápase s Torontem také proti Romanu Polákovi. Vnímal jste ho na ledě více než ostatní? Znáte se osobně?

Já ho osobně nějak více neznám. Samozřejmě vím, že je to velice kvalitní defenzivní český obránce. Dnes své kvality opět potvrdil, když se podílel na vyrovnávací brance Toronta. Na modré čáře naznačil střelu, chvíli počkal a pak našel přesně nastavenou hokejku svého spoluhráče mezi kruhama. Byla to povedená kombinace.

Vám se zranil český spoluhráč Ondřej Palát. Jak to s ním momentálně vypadá?

Myslím si, že Palič (přezdívka Ondřeje Paláta – pozn. redakce) se už brzy vrátí zpět do hry. Samozřejmě každé zranění je pro hráče frustrující, ale u něho nasvědčuje vše, že bude již brzy zpátky na ledě.

Zpátky k vám. V roce 2013 – první zápas v NHL, v roce 2014 – první branka v NHL, v roce 2015 – první branka v play-off. Co přijde v roce 2016?

Těžko říct (usmívá se). Nejspíš si to letos schovávám na nějaký lepší okamžik. Snad se mi tam nějaký gól brzy podaří dát. Šance dostávám, akorát mi trochu chybí klid v koncovce, ale myslím si, že se to zlomí.

Co myslíte, že chybí ještě vám? Přeci jenom, teprve se jedná o vaší druhou úplnou sezónu v NHL a stále se ještě vyvýjíte.

Samozřejmě je toho strašná spousta, v čem se dá ještě zlepšit. Člověk na sobě pracuje každý den, ať už to je na ledě nebo u rozborů s trenérem u videa. Člověk nesmí usnout na vavřínech, aby se v téhle lize udržel. Každý rok tu přichází noví kvalitní hráči a je to boj.

Nedávno jste oslavil své 25. narozeniny. Jak probíhaly?

O nic extra nešlo. S pár kamarády jsme si společně sedli, otevřeli jsme si víno a pokecali. Nic zázračného to nebylo.

Blíží se Vánoce, už víte, jak je oslavíte?

Za mnou mají v pátek přijet rodiče a budou tady se mnou až do Nového roku. My máme vlastně naplánovaný výlet do Miami, kde chceme strávit letošní Vánoce. Já to beru jako součást mého odreagování, abych na chvíli změnil prostředí z Tampy.

Vy jste rodák z Plzně. Jaký máte k Plzni vztah? Říká vám něco plzeňský filmový festival?

Bohužel, ten jsem nikdy neviděl, abych pravdu řekl. Já se dostal pouze na karlovarský filmový festival, kde byla velmi dobrá atmosféra a líbilo se mi tam. Samozřejmě na Plzeň vzpomínám rád, vyrůstal jsem tam, mám tam rodinu a to je to, co mě tam taky táhne zpátky.

Sledujete Plzeň ve fotbale?

To vůbec. Já na takové věci nemám moc čas. Občas si přečtu spíše něco o hokeji. Jakub Koreis je můj dobrý kamarád, který teď hraje za Kometu Brno, takže spíše sleduju jeho.

Vzpomenete si třeba ještě dnes na ty svoje začátky v Americe a co vás vedlo k tomu, že nyní hrajete NHL?

Já si to rád připomínám, protože to je něco, na co je člověk pyšný. Začátky pro mě nebyly jednoduché, jak už úplně na začátku v Americe, tak i tady v Tampě. Člověk by neměl zapomínat na to, odkud přišel a měl by být pokorný. Každý by si měl uvědomit, co ho vedlo k úspěchu a tak by to taky mělo zůstat.

Autor rozhovoru: Ivana Paulová

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter