Ohlédnutí: Dokáže se Jágr vyhnout hořkému konci? Nejednomu jeho rivalovi se to nepovedlo

Říká se, že odejít včas je umění a že končit se má na vrcholu. Jenže co když váš vrchol přišel moc brzy? Co když hokej milujete tak, že si život bez něj nedovedete představit? Co když překonáváte zranění tak dlouho, že si svůj konec uvědomíte až dávno poté, co už fakticky nastal? Níže najdete tři různé scénáře odchodu z NHL. Tři hráče, kteří svého času soupeřili s Jaromírem Jágrem o post nejlepšího pravého křídla světa. Napíše #68 za svým příběhem veselejší tečku?

Brett Hull

Nejlepší sezóna: 78 zápasů, 131 bodů (86 + 45)

Poslední sezóna: 5 zápasů, 1 bod (0 + 1)

Výluka z roku 2004 ukončila kariéry mnoha výborných hokejistů, ale Brett Hull se nechtěl stát jedním z nich. Před jejím začátkem podepsal dvouletou smlouvu s Phoenixem Coyotes a hodně se těšil na angažmá pod trenérem, kterým nebyl nikdo menší než Wayne Gretzky, jeho skvělý kamarád.

„The Great One“ je mimochodem jediný hráč, který dokázal během jedné sezóny NHL vstřelit víc gólů (92 a 87), než „The Golden Brett“ (86). Kanonýrskou DNA v sobě Hull nezapřel ani ve Phoenixu, hned prohlásil, že jeho cílem bude překonat v historických tabulkách Gordieho Howea, na kterého ztrácel 60 branek. V tu chvíli asi nikoho nenapadlo, že žádnou další nepřidá.

Ještě v ročníku 2003/2004 nasbíral v Detroitu 68 bodů (25 + 43), ale následná šestnáctiměsíční pauza od hokeje se na něm tvrdě podepsala. Po pouhých pěti utkáních si naplno přiznal, co viděli i všichni ostatní – že tempu nové a rychlejší NHL už nestačí. Ve zřejmě nejsmutnějším okamžiku kariéry předstoupil před novináře a snažil se vzdorovat návalu emocí.

„Nedokázat naplnit očekávání, která máte sami od sebe…  Uvědomit si, co vás doteď nikdy nenapadlo… že stárnete... je těžké. Hrozně těžké… Nikomu bych tohle nepřál. Hlava by chtěla, ale tělo už ne. Už nejsem hráčem, kterým jsem býval. Nejsem Brett Hull ve 30 nebo 35 letech. Je mi 41, rok a půl jsem nehrál. Ztratil jsem to, co je potřeba, abych mohl v téhle nové, vzrušující lize nastupovat. Miluju hokej, vděčím mu za všechno a ať si říká kdo chce co chce – lepší sport není.“

Wayne Gretzky se tehdy nechal slyšet, že byl z Hullova konce víc zdrcený, než Hull sám.

Pavel Bure

Nejlepší sezóna: 83 zápasů, 110 bodů (60 + 50)

Poslední sezóna: 39 zápasů, 30 bodů (19 + 11)

Měsíc po Hullovi oficiálně ukončil kariéru další legendární sniper. V případě „Ruské rakety“ šlo ale jenom o formalitu, kvůli zničujícím zraněním nenazul tou dobou brusle už přes dva roky. Své poslední utkání v NHL odehrál těsně před 32. narozeninami, i tak stihl celkově nasázet úžasných 437 gólů.

Pokud Bure v základní části nastoupil alespoň do 70 zápasů, což se mu bohužel povedlo jen pětkrát, vždy nastřílel přes 50 branek, z toho dvakrát jich bylo dokonce 60. Kolenní vazy si poprvé zpřetrhal v roce 1995, v dalších letech si to samé koleno několikrát zranil méně závažně, fatálním pro něj byl až střet s protihráčem v sezóně 2002/2003. Srážku koleno na koleno odnesl pochroumaným meniskem. 

Tou dobou byl jednou z řady drahých posil New Yorku Rangers, ale zároveň i stínem svého hvězdného já. Už nemohl zapnout raketový pohon a uletět obranám soupeřů kdykoliv se mu zachtělo. Přesto se v 39 zápasech trefil devatenáctkrát. Potíže se snažil vyřešit dalšími operacemi, ale ke zlepšení stavu to nevedlo.

Bure se nevzdával, chtěl to ještě zkusit v kempu před sezónou 2003/2004. Jenže neprošel zdravotní prohlídkou, lékaři mu nedali svolení hrát. Přišel kvůli tomu o celý ročník, výluka mu sebrala další. Po tak dlouhé pauze už neviděl v další snaze o návrat smysl. Na tiskové konferenci v Moskvě novinářům řekl, že končí, protože ví, že už nikdy nebude schopen hrát na úrovni, na kterou byl zvyklý.

Ihned poté se stal generálním manažerem ruské reprezentace pro olympijské hry v Turíně.

Teemu Selänne

Nejlepší sezóna: 84 zápasů, 132 bodů (76 + 56)

Poslední sezóna: 64 zápasů, 27 bodů (9 + 18)

Na rozdíl od jiných zkušených borců byla pro Selänneho výluka požehnáním. Stejně jako Bure se i on trápil se zraněným kolenem, přičemž vše vyvrcholilo právě v poslední předvýlukové sezóně 2003/2004. Tehdy „Finský blesk“ nasbíral za Colorado v 78 zápasech na své poměry zoufalých 32 bodů, propadl se do čtvrtého útoku, byl i zdravým náhradníkem. Zdravým v uvozovkách.

Přerušení NHL dalo nováčkovskému rekordmanovi NHL (76 gólů, 132 bodů) šanci na poslední pokus o vyléčení. Podstoupil svoji třetí operaci a rok mohl v klidu rehabilitovat. Povedlo se, na startu sezóny 2005/2006 stál znovuzrozený Selänne. Dal 40 gólů, celkem 90 bodů a comeback snů završil cenou Billa Mastertona za oddanost hokeji. O sezónu později se pohádka završila, Selänne dál udivoval odborníky, v 36 letech získal 94 bodů během základní části a v bojích play off i vysněný Stanley Cup.

S myšlenkou na odchod do důchodu si sem tam pohrával, ale díky parádním výkonům ji vždy zase zaplašil. V ročníku 2009/2010 skončil ve svých téměř 41 letech s 80 body 7. v kanadském bodování celé NHL. Ale nakonec i jeho čas dostihnul. Čas a Bruce Boudreau. Selänne těžce nesl, že v něj nový kouč Anaheimu neměl stejnou důvěru, jako jeho předchůdci. Ubýval mu ice-time, nechodil na přesilovky, klesala mu produktivita.

Oficiálně ohlášenou poslední sezónu kariéry pak Selänne protrpěl se skřípěním zubů. Jeho pozice se nezlepšila, zažil nekonečných šestnáct utkání v řadě bez jediného bodu. Boudreaouvi vyčítal, že nedrží slovo a neposkytuje mu na ledě slibovaný prostor. Náladu si na chvíli spravil na olympiádě v Soči, kde byl ve 43 letech vyhlášen nejužitečnějším hráčem turnaje a pomohl Finům k bronzovým medailím. Zpátky do Anaheimu se netěšil, jeho situace se nadále zhoršovala. V play off už hrál v průměru jen kolem dvanácti minut za zápas, po letech si znovu připomněl i roli zdravého náhradníka.

Po vyřazení Ducks oznámil očekávaný konec. Později ale ve své autobiografii prozradil, že kdyby k mužstvu přišel jiný kouč než Boudreau, tak by v kariéře určitě pokračoval.   

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter