Ohlédnutí zpět: Historie zakřivených čepelí

Dnes si nedokážeme hru bez zahnutých čepelí hokejek snad ani představit. Při koupi nové hole si můžete volit z několika zahnutí, přičemž k těm nejznámějším patří zahnutí Sakic, Zetterberg nebo Geztlaf. Profesionálním hokejistům dnes vyjíždí z továren hokejky s přesným zahnutím, které naplno splňuje jejich požadavky. A kdo že vlastě stojí za tímto revolučním objevem? Legenda narozená ve slovenské obci Sokolčí - Stan Mikita!

Zabrousíme-li do dávné historie, zjistíme, že první experimenty se zahnutými čepelemi hokejových holí byly prováděny již v padesátých letech. Pokusy na své hokejce prováděl Andy Bathgate, hokejista, jenž v padesátých, šedesátých a na počátku sedmdesátých let působil v NHL a nyní je členem Hokejové síně slávy. Rodák z Winnipegu začal čepel své hole „ničit“, čímž jí dával nové křivky a zjišťoval, že jeho střely se chovají úplně jinak.

Ovšem za „otce zahnutých čepelí“ je považován legendární hokejista, jenž celý svůj život zasvětil týmu Chicago Blackhawks, Stan Mikita. Mikita byl průkopníkem v rozvoji hokejové výstroje, nejenže jako první používal zahnuté čepele, ale byl také jedním z prvních hokejistů, kteří začali pravidelně při ligových utkáních nosit přilby.

A jak to vlastně všechno vzniklo? „Na jednom tréninku mě někdo přišpendlil na mantinel a hokejka se mi zasekla ve škvíře u dvířek na střídačku. Najednou jsem uslyšel praskání dřeva a hokejka se uvolnila. Když jsem jí vytáhl, všiml jsem si, že čepel je mírně ohnutá a svým tvarem připomíná banán,“ tvrdí Mikita v jedné ze svých autobiografií.

Tehdy si hráči nosili na trénink většinou pouze jednu hokejku, Mikitovi tedy nezbývalo nic jiného, než trénink dohrát se „zničenou“ hokejkou. „Než jsem šel střídat, dostal se ke mně puk, a tak jsem s tou poškozenou hokejkou vystřelil. Byl to úplně jiný pocit! Vystřelený puk se choval úplně jinak. Zkusil jsem ještě několik dalších střel a vždy to bylo to samé,“ tvrdí legendární rodák ze Sokolčí.

Mikita tedy začal experimentovat a podobně ohnul i několik dalších hokejek. Často je milně uváděn jako vynálezce zahnutých čepelí Bobby Hull, avšak ten své typické zahnutí s názvem „Banana“ začal používat až po Mikitovi, když se nechal inspirovat jeho novými holemi.

Byl tu ale jeden problém. Hokejky tehdy byly z opravdu tvrdého dřeva, a tak Mikita a ostatní hráči, kteří používali hokejky se zahnutými čepelemi, museli vymyslet způsob, jak hokejku zahnout a zároveň ji neponičit. Nejjednodušším a nejčastěji používaným způsobem bylo ohnutí hokejky pod horkou vodou. Hokejku jste položili pod horkou vodu, dřevo změklo, a čepel tak byla snadněji tvarovatelná. Později jste čepel namočili do studené vody, aby se jí dostalo i potřebné tvrdosti a zahnutá hokejka byla na světě!

V roce 1999 se však ozval Andy Bathgate. Tvrdil, že mu Mikita ukradl nápad se zahnutými hokejkami. Dokonce Mikitu obvinil, že ho viděl, jak si prohlíží v šatně jeho hokejky. Tato stížnost se ovšem nijak pevně neuchytila a pro širokou veřejnost je vynálezcem zahnutých hokejek muž, jehož jednadvacítka už dlouho visí pod střechou arény v Chicagu.

A teď trochu terminologie. Co přesně znamená zahnutí a jak se určuje jeho míra? Zahnutí je definováno jako délka kolmice od přímky vedené mezi jakýmikoli body na patce a špičce čepele. V dobách, kdy začínaly být zakřivené čepele v módě, byla délka této kolmice i 76 milimetrů, což je skoro děsivá hodnota. Dnes je v NHL povoleno zahnutí o 19 milimetrech, dle pravidel IIHF je to 15 milimetrů.

V Evropě zahnuté hokejky nejvíce zpopularizoval Jozef Čapla, jehož dobrým přítelem byl právě Stan Mikita, u něhož Čapla poprvé spatřil zahnuté hokejky. Čapla začal tedy vyrábět velice oblíbené „Alpačky“ (značka ALPAČ – příjmení Jozefa Čaply pozpátku). Tyto hokejky se staly v Evropě jedněmi z prvních, které měly zahnutou čepel. „O Alpačky byl obrovský zájem. Za rok je chtěla celá liga,“ tvrdí Jozef Čapla.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter