Petr Adler: Čína se stává pro NHL olympijským lákadlem

Objeví se hráči NHL na zimní olympiádě 2018 v jihokorejském Pyeong-Changu (nákres chystané hokejové haly na snímku)? Soudě podle toho, že zástupci NHL, hráčských odborů NHLPA a Mezinárodní hokejové federace IIHF právě strávili několik hodin v jedné místnosti, kde se bavili výlučně o této otázce, zdá se, že možné je všechno.

NHL pravidelně silně váhá. Olympijské hry totiž pro ligu znamenají přerušení soutěže v době, kdy se rozhořívají boje o postup do bojů o Stanleyův pohár. Nejlepší hráči se odeberou někam do dálek, zatímco všichni ostatní dělají všechno, jen ne trénují. Pokud možno na nějakých prosluněných plážích. A dostávají zaplaceno.

Nejlepší hráči se pak vrátí, většinou znaveni olympijským turnajem samotným, ale také trmácením se z dálek zpět na pracoviště, a to mluvíme o lepších případech, kdy se nezranili. Obecenstvo se chodí dívat na hvězdy, a teď najednou spatří mátohy, třtiny ve větru se klátící.

To majitelé vidí dost neradi. Ani ne tak ze sportovních důvodů, ale hlavně proto, že to je nepěkně špatný kšeft: dávají vydělat Mezinárodnímu olympijskému výboru, který ty výdělky dělí (více či méně) spravedlivě mezi účastnické národní svazy, a ty těch peněz používají (v lepších případech) k dalšímu rozvoji svého sportu. Na NHL tady nezbývá. Ostatně, úředně řečeno se s nejvyšší soutěží ani nikdo nijak moc nebaví: pro MOV i IIHF jsou partnery k jednání národní svazy.

Jestli se někdo domnívá, že úloha panenek v koutě, když budeš zticha, najdou tě, NHL nějak baví, může začít ukládat peníze na účet ke koupi Karlštejna.

Jak to bylo?

Dějiny účasti NHL na olympiádách jsou poměrně krátké.

• 1998, Nagano, Japonsko: pokus o zjištění, co to udělá, jak to zapůsobí na zemí vycházejícího slunce, zda to rozšíří trhy NHL i do jedné z asijských velmocí. A také svým způsobem příprava na hry roku 2002 v Salt Lake City v USA.
• 2002, Salt Lake City, USA: pokus o rozšíření obliby NHL i mezi ty americké fanoušky, které profesionální hokej až dosud moc nezajímal. Obliba se rovná prodeji.
• 2006, Turino, Itálie: pokus o slušnost, neboť další hry se konaly v kanadském Vancouveru; navíc si NHL chtěla ověřit, zda pro její zboží existují trhy i mimo tradiční hokejové země.
• 2010, Vancouver, Kanada: tady to bylo samozřejmé, tady se nemuselo ani nic moc prodávat, tady by obecenstvo nadšeně nakupovalo i kdyby se mu nenabízelo nic víc než plastikové skleničky s olympijským znamením.
• 2014, Soči, Rusko: pokus vyjít vstříc hokejové velmocí, zdůrazněný prohlášeními ruských hokejových hvězd, že když na to přijde, klidně se na ligu vykašlou a poletí reprezentovat svoji zemi. Ve chvíli, kdy kapitána svého mužstva Alexandera Ovečkina podpořil majitel Washington Capitals Ted Leonsis, čímž poněkud naboural jednotnou frontu ostatních majitelů, bylo jasno: NHL pojede do Ruska, jakkoliv se skřípajícím chrupem, ale začne se v otázce účasti na dalších hrách cukat. Bude mít ostatně po ruce klacek: Světový pohár 2016. Jistě, současný pořad událostí může mezi nezasvěcenými vzbudit oprávněné rozpaky. Co to znamená: mužstvo zbytku Evropy? Co to znamená, mužstvo Severní Ameriky do 23 let?

Odpověď se skrývá u té druhé otázky: nejoblíbenější a nejrozšířenější sport světa, kopaná, nepouští na olympijské hry hráče starší 23 let. Pro všechny ostatní tady je mistrovství světa, kterému se ale v angličtině říká Světový pohár.

O to je obdivuhodnější, že se o účasti NHL na dalších olympijských hrách vůbec jedná.

NHL totiž dala původně mezinárodním hodnostářům najevo, že jestli se domnívají, že liga pošle hráče až někam do Jižní Koreje, to tedy sní, jak se říká v řeči hrdého Albionu, v Technicoloru. Kdyby kvůli ničemu jinému, pak kvůli časovému rozdílu. Ten činí 14 hodin mezi jihokorejským městysem a kanadským Torontem. Když je v Pyeong-Changu 13 hodin čtvrtečního odpoledne, Toronto usíná: je tam 23 hodin středečního večera. Rozdíl mezi Pyeong-Changem a kanadským Vancouverem činí 17 hodin: když je v Pyeong-Changu 13 odpoledne ve čtvrtek, ve Vancouveru je středečních 20 hodin večerních.

A teď si představte, že většina hokejových zápasů začíná buď v podvečer nebo večer místního času. Kolik televizních diváků asi nalákají? To množství je v přímé úměře s příjmy z reklam.

Čínská hádanka

Do věci se ale zamíchal háček: zimní olympiáda roku 2022 se bude konat v Číně. A to je trh nad jiné, kam se na něj hrabe i pověstné Toronto, o němž hokejoví funkcionáři tvrdí, že jde o největší hokejový trh světa. Čína spolkne Toronto jako pralinku. V tu chvíli tichnou i řeči o časovém rozdílu.

Jen tak na dokreslení: Peking je o 16 hodin před Vancouverem (20 hodin ve středu na kanadském tichomořském pobřeží odpovídá pravému poledni ve čtvrtek v hlavním městě Středního království); Toronto je pozadu za Pekingem o 13 hodin (23 ve středu v Torontu rovná se pravému poledni v Pekingu).

Jenže, jak řečeno, je tady ten trh. Když se Wang Žiži v roce 2001 upsal Dallas Mavericks košíkářské NBA, nestačila košíkářská liga zásobovat čínský trh zbožím. A když o rok později nastoupil Yao Ming u Houston Rockets, proletěla obliba profesionální košíkové v Číně stropem.

A když se v půli prvního desetiletí tohoto století začala v Grand Slamech prosazovat čínská tenistka Li Na, množství Číňanů, kteří si jí vzali za vzor a vrhli se sport, donedávna považovaný za zábavu buržoasních floutků, dosáhlo desítek miliónů.

Tohle ovšem vedení NHL ví moc dobře. A vedení NHLPA taktéž.

Liga navíc v tuto chvíli stojí rozpačitě nad otázkou, jak udržet své hospodářské postavení. Nikoliv jak je zlepšit. Jak je udržet. A v Číně je takové pole málem nezorané, že to by bylo přímo nezodpovědné, kdyby je NHL nezkusila osít hokejovým zrním.

Jenže, jak se všechno mění, olympijským papalášům začíná být jasné, že se obrátila karta.

Dosud ji mohla NHL alespoň částečně vydírat: hokejová soutěž patří co se diváckého zájmu dotýče k olympijským perlám. Co z toho budeme mít MY, když vám vyjdeme vstříc?

Dnes ale mohou olympijští páni říkat: jistě, kdekoliv jinde jste naší perlou. My vám tady ale otevíráme dveře k trhu, o jakém se vám v životě nezdálo. Co z toho budeme mít MY, když vám vyjdeme vstříc?

Jistě, v tuto chvíli stačí, že se zodpovědní vašnostové sešli u jednoho stolu a nevyházeli se navzájem z oken.

Ale další vývoj bude patrně hodně napínavý.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter