RETRO: Mike Bossy a tajný plán, o kterém věděl jen Trottier

Rakovina plic nedává moc šancí, patří mezi nejzákeřnější formy této zhoubné nemoci. Mikeu Bossymu zkrátilo kouření život na 65 let. Dlouho netrvala ani jeho kariéra sportovní, kterou předčasně končil kvůli chronickým bolestem zad. My si ve vzpomínce na něj připomeneme památnou sezónu, v níž si zadal těžký úkol.

Vyrovnat se Maurici Richardovi.

Padesát na padesát

Wayne Gretzky byl při odchodu z NHL držitelem 61 oficiálních rekordů. V jedné sezóně dokázal nastřílet 92 branek (1981-82), na 163 přihrát (1985-86) či 215krát bodovat (1985-86). Dokázal toho tolik, že by to vydalo na vlastní knihu, nicméně když byl dotázán, jakého rekordu si nejvíc cení, odpověděl, že 50 branek ve 39 zápasech. Čert ví, proč je zrovna tenhle výkon tak magický. Možná proto, jak dlouho zůstal nepřekonán; možná proto, kdo a v jaké době ho jako první hokejovému světu předvedl.

Období konce druhé světové války v NHL nepřálo kanonýrům. V padesáti utkáních základní části byl kumšt trefit se dvacetkrát, přes třicítku se dostal jediný hráč. Byl jím Herb Cain z Bostonu s 32 trefami. A samozřejmě, pak tu byl někdo, kdo se obvyklým měřítkům zcela vymykal. Maurice „Rocket“ Richard.

Jeho padesát gólů v padesáti zápasech byl výkon mimo lidské chápání. Jednak překonal rekordních 44 branek Joe Malenea z dřevních dob prvního ročníku NHL (1917-18), jednak utekl zbytku ligovému pelotonu na téměř dvojnásobek přesných tref; v neposlední řadě stanovil navždycky laťku pro střeleckou extratřídu.

Dlouhá léta se Richardově výkonu nikdo nepřiblížil. Sezóna se mezitím natáhla, takže rekord jako absolutní výkon za jeden odehraný ročník musel dříve či později padnout. V roce 1961 ho vyrovnal Bernie Geoffrion, o rok později Bobby Hull. Tentýž hráč jej v roce 1966 o čtyři trefy překonal. Nikdo ale nezvládl padesátku do padesátého zápasu. Dokonce ani Phil Esposito, který během ročníku 1970-71 nastřádal v 78 zápasech 76 branek. Každému kousek chyběl. Situaci změnil až příchod Mikea Bossyho.

Rychlá střela jako klíč k úspěchu

Jedno z nejlepších pravých křídel všech dob patřilo k silné dynastii Islanders přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Oddaný spoluhráč všestranného Bryana Trottiera a Clarka Gilliese byl jedním z prvních hokejistů, který otevřeně kritizoval stoupající tvrdost ledního hokeje.

Byl rychlý, šikovný, dovedl si najít volný prostor. „Pořád jste po něm museli koukat, kde právě je,“ vzpomínal brankář Philadelphie Phil Myre. „Někdy jste si ho nevšimli až do chvíle, kdy skóroval.“

Dominantní Bossyho předností byla bez nejmenších pochyb přesná a rychlá střela. Dokázal puk doručit na správné místo tak rychle, jak jen to bylo možné. Brankáři neměli často šanci vůbec reagovat.

„Myslím, že rychlost střelby je možná ještě důležitější než míření,“ popsal kdysi svou filosofii. „Vždycky jsem kalkuloval s tím, že pro brankáře je těžší reagovat na to, co neočekává, místo abych si dlouze vybíral odkryté místo.“

Padesát branek nebylo pro Bossyho problém už v premiérové sezóně, kdy 53 zásahy vytvořil nováčkovský rekord NHL. Do ligy vtrhnul jako skutečný uragán. Na 200 gólů potřeboval jen 244 zápasů. Pro srovnání, „Rocket“ Richard dobýval stejný milník 336 zápasů. Když překonal padesátigólovou hranici potřetí, uvědomil si, že potřebuje novou motivaci. Nový impuls. Cíl si tedy stanovil nad jiné smělý: padesát branek v padesáti zápasech!

„Nikdo se nesnaží systematicky lámat rekordy,“ citoval jej později magazín Time. „Prostě hrajete, dáváte góly a rekordy padají. Ale ‚50 v 50‘, to bylo něco, co jsem chtěl. Mít své jméno vedle Richarda by nebylo špatné.“

Plán, o kterém věděl jen Trottier

Výkon legendárního střelce Montrealu čekal na překonání tři a půl dekády. Nápad to byl tak troufalý, že jej raději nepřiznal veřejně. Vědělo o něm jen pár nejbližších známých a Bryan Trottier, jehož spolupráci k naplnění vize nezbytně potřeboval.

Rodák z Kanady, jenž později přijal americké občanství po „své ženě a zemi, ve které žil“, reprezentoval na Canada Cupu 1981 Kanadu a o tři roky později na stejném turnaji USA. Trottier tím hodně Kanaďanů nazlobil. Šlo o všestranného borce, který šestkrát za sebou překonal 100 bodů za sezónu, pětkrát se dostal přes 70 nahrávek (nejvíc 87 v sezóně 1978-79). V závěru kariéry učil v Pittsburghu Jaromíra Jágra.

Zprvu šlo všechno podle plánu; možná ještě lépe, když konto kanonýra Islanders po 23 zápasech zdobilo 25 branek. Celá liga se najednou bavila o Bossym. Protihráči jej začali osobně hlídat. Především v brankovišti, kde hokej odjakživa nejvíc bolí, schytal takových ran, že mu nakonec záda vystavila stopku už ve třiceti letech. Dlouho očekávaný Kanadský pohár 1987 sledoval už jenom jako divák.

O šest let dříve ještě zásadní zdravotní problémy neměl. Přidával gól za gólem a sdělovací prostředky zatím stále nic netušily. Každý se bál tu myšlenku jen vyslovit. Když minul 36. zápas, v němž dal nejlepší střelec sezóny už svůj šestý hattrick, nešlo to dál ignorovat. Jeden novinář se zeptal, zda hodlá překonat rekord Phila Esposita. Tehdy Bossy přiznal, po jakém rekordu jde, a noviny spustily hlasitý povyk.

Bohužel přišlo období sucha. V páté desítce zápasů se brankostroj zadrhl a meta se začala vzdalovat. Ve 44. utkání dal Bossy gól, který nebyl uznán. Měl jich v tu dobu na kontě jen 40, ke splnění cíle potřeboval dát v šesti zápasech deset branek. V té době si zavolal Mikea generální manažer Bill Torrey a sdělil mu, že někdo volal na stadión s tím, že se ho chystá zabít. Podle policistů pocházela hrozba od jistého montrealského fanouška. Hokejista dokonce dostal policejní ochranu.

Bylo by fajn, kdybyste neskóroval

V dalším zápase Bossy skóroval, načež se hrozba opakovala. Do příštího utkání už neponechala policie nic náhodě, Nassau Coliseum bylo napěchované jak muži v uniformách, tak tajnými policisty v civilu. Strážci zákona varovali, že střelec může udeřit ve chvíli, kdy se budou fanoušci radovat po dosažení gólu, takže by snad bylo lepší, kdyby Islanders toho večera vůbec neskórovali. Zvláště Bossy.

Když byl hlavní hrdina večera po utkání se svou ženou doprovázen ochrankou do auta, nemohl detektiv reagovat jinak než s rozpačitým úsměvem: „Tedy, nezaznamenal jsem, že byste se nám aspoň pokusil ulehčit život...“

Bossy dal toho večera čtyři góly!

Cíl byl znovu na dosah. Sniper Ostrovanů tak čelil nejen hrozbám psychopata, ale také obnovenému tlaku médií. V dalším zápase nastřílel hattrick, osmý v sezóně, což byl nový ligový rekord. K dosažení milníku mu scházely dva góly ve třech zápasech. Dva góly za 180 minut; to přece nemůže být pro střelce takového formátu problém!

A byl. Soupeři už se víc soustředili jak zastavit Bossyho, než s jakým výsledkem ze zápasu odejdou. Nedařilo se ale celému týmu, který v dalších dvou duelech skóroval všehovšudy dvakrát. Aby byl celý příběh zamotanější, zafinišoval Bossyho pronásledovatel. Útočník Los Angeles Charlie Simmer měl po 49 zápasech na kontě 46 zásahů, v padesátém napnul všechny síly a hattrickem historického milníku málem dosáhl. Zápas skončil jen pár hodin před klíčovým vystoupením Islanders.

Říká se, že uvěřitelné si můžete vymyslet, neuvěřitelné musíte prožít. Závěr Bossyho příběhu patří do druhé skupiny. 21. ledna 1981 je skóre utkání s Quebecem Nordiques po dvou třetinách 3:3, ovšem slavný střelec se na žádném ze tří úspěchů domácích nepodílel. Ze 180 minut vyčerpal už 160 a stále mu schází proklaté dva zásahy! Vynervovaný se o druhé přestávce zamyká ve sprše a kouří jednu cigaretu za druhou. Bossy nechtěl být rozptylován hecujícími spoluhráči, nadto si začínal v hlavě spřádat smuteční řeč na očekávanou tiskovou konferenci.

V průběhu závěrečné třetiny to vypadá, jako by elitní forvard Ostrovanů neslézal z ledu. Trenér mu poskytuje maximum možného prostoru. Kdykoli se vytáhlý útočník dotkne puku, fanoušci vyvolávají jeho jméno. Čtyři minuty deset sekund před koncem se přece jen trefí v přesilovce. Hala se může zbláznit!

Čtyři minuty jsou v hokeji spousta času, jenže pro jednoho? Maximálně dvě delší střídání. Nakonec to stačí. Minutu a půl před závěrečným klaksonem získá dvorní nahrávač Trottier puk a  narýsuje Bossymu na levý kruh pas, který vzápětí mizí za zády bezmocného Rona Grahamea.

Konečný výsledek 7:3 není podstatný. Oslavenec začíná svůj tanec radosti, poskakuje po ledě, který se pomalu plní vším, co mají fanoušci zrovna po ruce. Většina z nich ten okamžik nikdy nevymaže z paměti. Přestože to pravidla zakazují, nevydrží ani spoluhráči a vrhají se ze střídačky houfně na led. V šatně pak čeká na Bossyho promptní blahopřejný telegram od Maurice Richarda.

Jednou a dost

Úleva po všech těch nervech je to obrovská. Ve zbytku sezóny už Bossy střelecky relaxuje a základní část zakončí s bilancí 68 branek v 79 zápasech. Ani později se už k bájné metě nepřiblíží. Přestože devětkrát v kariéře pokořil hranici padesáti gólů v sezóně, což je rekord, který si v NHL nepřivlastnil ani Gretzky, kousek z roku 1981 už nezopakoval.

Pro zajímavost, v předešlých třech sezónách zapisoval 50. gól v utkáních číslo 69, 58 a 68. Následně to byla utkání s pořadím 66, 70, 67, 61 a 67. Pouze v roce 1981 splnil misi „50 na 50“, tedy to, po čem podle vlastních slov tak toužil.

Psychický nápor, který během památného ročníku prožíval, později shrnul do těchto vět: „Nejtěžší bylo neuspokojit se čímkoli, co jsem dokázal v každém konkrétním zápase. Byla období, kdy jsem měl několik hattricků po sobě, ale neměl jsem čas si je vychutnat, protože další noc hrajete další zápas a musíte zůstat v tempu. Bylo to jako permanentní tornádo...“

Za ten pocit mít jméno vedle Maurice Richarda to ale určitě stálo.

Seznam hráčů s 50 góly v prvních 50 zápasech sezóny:

1944-45: Maurice Richard (završeno v 50. utkání)
1980-81: Mike Bossy (50)
1981-82: Wayne Gretzky (39)
1983-84: Wayne Gretzky (42)
1984-85: Wayne Gretzky (49)
1988-89: Mario Lemieux (46)
1990-91: Brett Hull (49)
1991-92: Brett Hull (50)

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter