Roman Polák na hraně torontské sestavy

Ačkoliv se Roman Polák stal v létě prvním našincem, který podepsal z pozice volného hráče kontrakt v NHL na sezónu 2016-17, do úvodních duelů nezasáhnul. Svého prvního startu se ve staronovém týmu torontských Maple Leafs, kam se vrátil oklikou přes San Jose, dočkal až ve čtvrtek na ledě Minnesoty, kdy na soupisce nahradil zraněného Slováka Martina Marinčina. Svůj debut oslavil gólem, který však porážce 3:2 od Divočáků nezabránil.

Uštěpačné poznámky typu, že si Javorové listy jeho angažováním pořídili pouze hráče pro svoji farmu, které se během léta objevily v několika internetových diskuzích, tak ztrácely bizarní rozměr.

Zdá se to hloupé. Proč byste podepisovali hráče do hlavní soutěže za nemalé peníze (2.25 milionu dolarů) s úmyslem jej nechat hrát v záložním mužstvu? To je opravdu hodně nepravděpodobný scénář. Ostatně historie snad ani nepamatuje, že by nějaký tým něco takového kdy zrežíroval. Přesto existuje několik indicií, které takovým dohadům nahrávají.

Pokud bychom chtěli dát do úměry Polákovu pozici v osmičce obránců, kterou v hlavním týmu Toronta momentálně disponují, s osmi planetami naší sluneční soustavy, Polák se pohybuje někde na úrovni planety Uran. Blíže Slunci jsou Morgan Rielly, Jake Gardiner, Connor Carrick, Matt Hunwick, Nikita Zaitsev nebo výše jmenovaný Marinčin. Zmíněný půltucet zadáků zasáhnul do třech úvodních duelů, které Javorové listy odehráli. Kromě ostravského rodáka zůstával mezi zdravými náhradníky ještě třiadvacetiletý bek Frank Corrado. Sluší se připomenout, že na torontské soupisce je také veterán Stephane Robidas. Ten však pro zranění nohy vynechal celý loňský ročník a je nebetyčnou otázkou, zdali v devětatřiceti letech k nějakému zápasu vůbec kdy nastoupí. Spíše ne.

Na dveře NHL zde navíc buší několik talentovaných obránců. A právě prospekti jako Viktor Loov, Rinat Valiev nebo Travis Dermott jsou jednou z možných odpovědí na otázku, proč si Maple Leafs pořizovali Romana Poláka. Ve třiceti letech a se zkušenostmi, které nabyl po čas své hokejové kariéry, by se mohl stát jejich mentorem. Aby se však s nimi vůbec potkal, musel by na farmu k mužstvu Marlies (AHL). Komplikace? Nikterak velké. Odchovanec mládežnického mužstva HC Poruba by se pouze přesunul do jiné torontské čtvrti, protože Marlies jsou jediným rezervním celkem NHL, který působí ve stejném městě jako jeho nadřazený klub.

Problém v případě waiver listu, kterým by musel projít, do značné míry řeší jeho plat. Přeci jen, pokud by pobíral kolem jednoho milionu dolarů, pro řadu týmů, kupříkladu zdecimovaných zraněními, by se mohl stát značným lákadlem. Jenže s výše uvedenou platovou zátěží se z něj stává podstatně méně atraktivní zboží.

Navíc dle znění nejnovější kolektivní smlouvy se hráči, který projde dvakrát bez povšimnutí waiverem, započítává do platového stropu pouze polovina jeho gáže.

Trenér Maple Leafs Mike Babcock při jedné z červencových tiskových konferencí uvedl: „Máme řadu mladíků jako je Valiev nebo Nielsen, kteří k sobě potřebují někoho, kdo je bude usměrňovat a svojí profesionalitou je co nejlépe připraví pro NHL.“ Je zřejmé, že tím „někoho“ myslel právě Poláka.

Ramenatý bek by nebyl prvním ani posledním hráčem, který se v určité fázi své kariéry musel smířit s posunem o level níž. Jeho reprezentační parťák z nedávného Světového poháru Zbyněk Michálek, na kterého nezbylo místo v kádru Arizony, mu koneckonců budiž čerstvým příkladem.

A cožpak osmatřicetiletý kmet Michael Rozsíval a jeho současná role v Chicagu…

Proměnných je řada. Můžou přijít zranění (jako v případě Marinčina), výkyvy formy, role Romana Poláka se může ze dne na den změnit. Český fanoušek by však nejraději pochopitelně viděl, kdyby se jeho imaginární trajektorie pohybu ve Sluneční soustavě přiblížila alespoň k šesté planetě v pořadí - Saturnu.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter