Dvěma góly proti Pittsburghu překonal devatenáctiletý David Pastrňák hned tři rekordy. Stal se nejmladším hráčem Bostonu, který proměnil trestné střílení. Poté se stal vůbec prvním hráčem Bostonu, který proměnil trestné střílení proti Pittsburghu a do třetice navýšil klubový rekord v počtu proměněných trestných střílení v jedné sezóně. "Když jsem si o překonání rekordů přečetl, potěšilo mě to, ale pořád je to jen jeden povedený zápas," uvedl nejmladší z medvědí tlupy exkluzivně pro Deník a NHL.cz.
Takový zápas je vždy hrozně přínosný. Z osobního hlediska jsem rád, že mi to tam spadlo. Naskočilo mi trochu sebevědomí, každý zápas se cítím lépe a lépe. Jsou to ohromně důležité body, každý ví, jaká je situace - speciálně v naší konferenci. Jsem rád, že jsme vybojovali dva body na domácím ledě a já doufám, že v těchto dobrých výkonech budeme pokračovat.
Jak vznikla situace po přihrávce od Davida Krejčího, která předcházela proměněnému nájezdu?
"Krejča" je hráč vybavený skvělými individuálními schopnostmi. Viděl jsem, že tam má trochu času, a vím, že David to umí hodit za obránce, tak jsem si najel a věřil, že mi to dá. A dal mi to přesně, jak jsem čekal, opravdu výborná přihrávka. Jsem hrozně rád, že můžu hrát s "Krejčou" v jedné útočné formaci, je to vynikající hráč.
Co se týče samotného nájezdu, neinspiroval jste se u Patricka Kanea?
Od začátku jsem věděl, že vystřelím mezi nohy. Sice se mi toho v hlavě prohánělo hodně, pak jsem se ale rozhodl pro tuto nejjednodušší možnost. Minulý rok jsem ze čtyř nájezdů nedal ani jeden, takže jsem se rozhodl, že nebudu nic vymýšlet. Nejdříve jsem se rozjel rychle, tak jsem si trochu přibrzdil, abych trefil mezírku mezi betony a povedlo se.
Druhý gól byl celkem slušnou napodobeninou legendární branky Bobbyho Orra...
(směje se) Díky dobrému forčekingu jsme na ně vytvořili tlak a naštěstí mi to rozehráli přímo na hokejku. Samotné zakončení už bylo poměrně snadné, objel jsem brankáře a naštěstí to tam spadlo.
Zatím se držíte na pozici, která vám zajištuje postup do play off. Předpokládám, že po loňském fiasku je úkol jasný - postoupit do vyřazovacích bojů.
Jednoznačně. Tým se skoro nezměnil, všichni se dobře známe a doufáme, že se stejný neúspěch letos nebude opakovat. V naší konferenci je to opravdu "narvané", proto musíme bojovat o každý bod. Máme asi 20 zápasů do konce sezóny, pokud tedy budeme pokračovat ve své hře, play off nás nemine.
V příštím utkání vás čeká Carolina, která letos nehraje vůbec špatně.
Je to tak, Carolina hraje poslední dobou dobrý hokej. Jak jsem už jednou říkal, my musíme hrát stále naší hru. Myslím si, že když budeme dodržovat náš systém a nebudeme chybovat v obraně, máme velkou šanci vyhrát. Náš tým disponuje skvělými útočníky, takže šance rozhodně přijdou a když je budeme využívat, tak bychom neměli prohrát.
Víte, že jste gólem z nájezdu překonal hned tři klubové rekordy?
To jsem si ihned po zápase přečetl (směje se). Samozřejmě to potěší, ale pořád je to pouze jeden povedený zápas. Já se musím posunout dál a neustále na sobě makat.
Nevíte něco o tom, že by měl Boston vyztužit obranu na úkor Louiho Erikssona?
Vůbec ne. Takové informace přes hráče nejdou, my se soustředíme pouze na hru. Loui je výborný útočník a já jsem rád, že s ním mohu hrát.
V posledních utkáních jste na ledě strávil v průměru přibližně patnáct minut, proti Columbusu dokonce sedmnáct a půl minuty. To přidá na sebevědomí, že?
Určitě. Občas to je ale pěkně náročné. Záleží také na zápasu, někdy se hraje hodně oslabení a přesilovek, jindy se hraje skoro pořád 5 na 5. Já jsem se svým ice-timem zatím velice spokojený a doufám, že to tak bude i nadále.