Sobotka před SP neví, kde bude hrát. Už jsem z toho unavený, připomíná

Celé léto čelí dotazům, kde bude na podzim hrát. Ale Vladimír Sobotka pořád neví, ačkoli za dva týdny startuje Světový pohár. "Už jsem z toho unavený. Pořád to poslouchám, situace je stále padesát na padesát. Smlouvu mám v Omsku a snažíme se nějak domluvit," konstatuje. Když na srazu národního týmu mířil na rozhovory s médii, hned tušil, kolem čeho se bude točit řeč. "Ale víc fakt nevím. Museli byste se obrátit na moje agenty," krčí rameny.

Účastník mistrovství světa 2014 a 2015 by moc rád věděl, na čem je. Kdyby si mohl vybrat, nejspíš zvolí návrat do St. Louis, kde dlouho válel NHL. Jenže jak sám říká, je vázán na Sibiři, kontrakt podle všeho neobsahuje klauzuli o možném odchodu do zámoří. Jinak by už v bývalém působišti dávno byl. "Tam je toho víc," poví neurčitě.

Na přímý dotaz, jestli by dal přednost zámoří, odpovídá diplomaticky. "Přemýšlel jsem o tom," poví. Uvědomuje si, že na jeho pocitu a představách úplně nezáleží. "Nemohu říci, jaké mám přání, protože jsem něčím vázaný. Přemýšlel jsem o různých variantách, ale samozřejmě si dokážu představit, že budu dál hrát v Omsku. Teď se ale soustředím na Světový pohár a doufám, že se všechno rozhodne do startu turnaje. Ať mám klid v hlavě. A ať vím, na čem jsem," přeje si.

Já a St. Louis? Musel jsem se zeptat agenta. Asi tomu věří, když to říká

I když už se několikrát zdálo, že oficiální verdikt bude na světě, nestalo se. Zástupci ruského klubu jsou zakopáni na svých pozicích a sveřepě tvrdí, že Sobotka je jejich. Prezident klubu Vladimír Šalajev opakovaně zdůraznil, jak Omsk s českým útočníkem počítá. V médiích se kolem tématu hodně spekuluje, a to na obou stranách Atlantiku. "Snažím se být vůči tomu imunní, tyhle věci raději nečtu. Přijde jeden článek v Rusku, pak v Americe... A já se vždycky divím, odkud to vzniklo. Kde se co objevilo a kdo tam mluví," konstatuje.

V zámoří bylo několikrát prezentováno, jak generální manažer Blues Doug Armstrong tlumočil vzkaz od hráčova agenta Petra Svobody. Podle těchto zpráv byl Armstrong ubezpečen, že Sobotka přijde do St. Louis. Jenže někdejší slávista se docela divil. "Musel jsem se na to agenta zeptat, když všude píšou noviny, jak jsem na 100 procent v NHL. Pak pro změnu vyjde v Rusku, že jsem vázaný tam. Asi tomu agent věří, když to říká," povídá.

Nejistota je pro Vladimíra každopádně nepříjemná, pookřeje až při debatách, které se týkají Světového poháru. "Těším se moc. Je to nová výzva, jsem rád, že můžu být společně s kluky. A že porovnám styl hokeje, který hraju. Uvidíme hned na prvním tréninku," usměje se. World Cup by mu mohl pomoci do NHL, sám to však takhle nebere. "Na to se musíte zeptat agentů," omluví se. V sezoně zatím nestihl jediné soutěžní utkání, ačkoli Kontinentální liga už odstartovala před dvěma týdny. Bylo těžké vyjednat v Omsku uvolnění? "Dostal jsem email, něco se řešilo, hlavně s agenty. Ale tlak na mě není. V ruském klubu věděli, že potřebuji rehabilitaci po zranění, pak nějaký trénink. Stejně bych první zápasy nestihl," doplní.

Měl jsem strach, ale s Omskem jsme se na Světovém poháru domluvili

Kdyby byli bossové Avangardu hodně umanutí, mohli Sobotkovi zkomplikovat účast na Světovém poháru. "Něco tam vzniklo, naštěstí jsme se domluvili. Měl jsem strach, že se šprajcnou, ale to není v mých rukách. Můžu být uražený, jak chci, ovšem nemohu jít někam, když jsem vázaný smlouvou. Musím věřit agentům," opakuje. V českém výběru narazil na řadu starých známých, lituje však ztráty marodů Krejčího, Hertla a Gudase. "Jsou to klíčoví hráči, já se těšil, že budu hrát s Krejčou. O kluky jsme přišli, ale věřím, že je dokážeme nahradit." Jaké jsou podle něj šance českého výběru? "Jsem pozitivní. Nemyslím si, že máme slabý tým. Že bychom měli být nejhorší, jak říkají v Americe. Budeme se snažit," slibuje.

Nejbližší tréninky a zápasy s Ruskem budou důležité z hlediska souhry, pro Sobotku také znamenají test, zda je po jarní operaci zad všechno v pohodě. "Jsem zdravotně v pořádku. Sem tam cítím nerv, ale pomalu se to dalo do kupy a bolest už není taková. Předtím jsem se nemohl ani ohnout. Svým způsobem to je pro mě úleva, operace znamenala vysvobození." Když mu bylo nejhůř, honili se mu hlavou všelijaké myšlenky. "V Rusku jsem seděl čtyři měsíce, klub mě tam nechal a já řešil, co bude dál. To bylo nepříjemné. Nakonec jsem dostal svolení k odletu a psychika šla nahoru. Dneska je už všechno, jak má," uzavírá.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter