Světový pohár? Nesmím být poloviční, hlásí Hertl. Těší se, až zahodí ortézu

Prožil fantastickou sezonu, ale s trpkým koncem. Tomáš Hertl se vypracoval mezi elitní útočníky San Jose, ve formaci s Pavelskim a Thorntonem chytil skvělou formu a pomáhal táhnout Žraloky ke hvězdám. Málem se to povedlo, San Jose poprvé v klubové historii vydřelo finále play off. Jenže Stanley Cup nakonec získal Pittsburgh. Možná i proto, že se český žolík ve druhé bitvě zranil a do hry už nenaskočil. "Když jsem přišel po posledním zápas do kabiny, bylo to nejhorší, co jsem zažil. Smutek, ticho... Ale celkově vzato - sezonu můžeme hodnotit pozitivně," říká odchovanec pražské Slavie.

Pochroumané koleno dlouho léčil ve Spojených státech, domů dorazil Tomáš teprve minulý týden. "Přiletěl jsem po jedenácti měsících, takže si to užívám. Po návratu byla docela honička, chtěl jsem objet rodinu a kamarády, zároveň se potřebuju zapojit do tréninku, protože v Americe jsem dlouho odpočíval. Ale být v Praze a slyšet víc češtinu ne angličtinu, to je krásné," povídá.

Na setkání zastupující agentury Sport Invest s médii přišel s tradičním úsměvem ve tváři. Ale po zranění ve finále mu hej rozhodně nebylo. "Sedět a jen koukat na kluky bylo hrozné. Snažil jsem se ostatní povzbuzovat v kabině, víc dělat nešlo," povídá tiše. Ovšem tohle už je minulost. Všechny teď především zajímá, kdy přesně bude Hertl fit. Sám by to rád věděl, nicméně příslib vypadá slibně. "Ještě týden nebo deset dní budu nosit ortézu, pak ji konečně zahodím," vydechne úlevou.

Jak na tom tedy aktuálně jste?
"Měl bych mít před sebou snad poslední týden nebo deset dní s ortézou, pak začnu rehabilitovat. Čekám ještě na Pavla Koláře, až se vrátí z dovolené, abych s ním všechno prodiskutoval. Ortézu mám celkem dlouho, trošku mi to vadí. Spát s ním, pořád to mít na noze... Ale už se snad blíží doba, kdy ji sundám a začnu cvičit."

Nevylekalo vás, že došlo ke zranění stejného kolena jako v první zámořské sezoně? Ze by mohly vzniknout vážnější problémy?
"Samozřejmě není nic příjemného, když mám stejné koleno jako před pár lety. Ale stalo se. Teď jenom abych se pořádně uzdravil a připravil se na další sezonu. Musím být stoprocentní, hlavně nesmím nic uspěchat."

Jaký je verdikt lékařů? Budete brzy v pořádku?
"Nějak podrobně jsme se nebavili. Prý se to hojí, říkali, že koleno vypadá dobře. Jenom chtěli, abych ho měl šest týdnů v ortéze. Abych vazy pořádně zacelil. To je tak všechno. Potom bude záležet, jak se budu cítit, až nohu začnu pokrčovat. Hlavně abych nešel přes bolest. V klubu mi zůrazňovali, až to neuspěchám. Generální manažer mi přeje Světový pohár, pokud budu zdravý. Ale zároveň nechtěl, abych jel, když fit nebudu."

Je ve hře vaše účast na Světovém poháru? Jste optimista?
"Já o tom pořádně nepřemýšlím. Byl bych rád, kdybych turnaj stihl. Ale nechci to honit, abych tam jel na 80 procent nebo byl třeba poloviční. Ublížil bych sobě i týmu. Zatím tomu nechávám volný průběh a uvidíme za pár týdnů, až sundám ortézu a nohu budu moci rozhýbávat."

Dali jste si nějaký termín s trenérem Jandačem?
"Abych pravdu řekl, ještě jsem s ním nemluvil. Přece jen jsem přiletěl teprve před třemi dny a musel řešit spoustu věcí. Počkám, co mi řekne Pavel Kolář, pak se s trenérem Jandačem spojím."

Přemýšlíte o tom, jak vzhledem ke zranění upravit letní trénink?
"Ani ne, jenom musím být opatrnější, než se noha rozpohybuje. K dispozici jsou nové trendy s využitím gum, díky nim se posilují vazy. Všechno drží svaly, musím nohu pořádně zesílit."

Nedávno jste podepsal novou dvouletou smlouvu. Je podle vašich představ?
"Jsem hrozně rád, že to takhle dopadlo. Jsem fakt spokojenej. Probíhalo to super, agenti s generálním manažerem se shodli na jednom. Moc se těším na další dvouletou spolupráci v San Jose. Když jsem se o dohodě dozvěděl, byl jsem šťastný. Nejraději bych to hned slavil s rodiči a s rodinou, ale musel jsem v Americe ještě pár dní zůstat."

Může vám nový kontrakt pomoci k ještě lepší pozici v týmu?
"Může, ale já byl rád, že mi trenér DeBoer dal šanci už v minulé sezoně. Posunul mě do první lajny k Pavelskimu a Thorntonovi. Hráli jsme spolu od poloviny sezony, já byl spokojený, kolik jsem měl času na ledě. I s tím, jak mi to tam padalo. Celý ročník mohu hodnotit jenom pozitivně. Zahráli jsme si finále Stanley Cupu, což je neuvěřitelný úspěch. Samozřejmě - chyběly nám poslední dva kroky k tomu, abychom zvedli Pohár nad hlavu. To zamrzí. Ale když vezmeme v úvahu celé období, bylo to dobré."

Jak těžké bylo přijmout, že jste během finálové série pro zranění vypadl ze hry a nemohl pak pomoci týmu na ledě?
"Vidět kluky v šatně a trošku je povzbudit - to bylo jediné, co jsem mohl udělat. Pro mě jednoznačně nejtěžší chvíle. Je hrozně nepříjemné, že to bylo finále. Během sezony by člověk ještě leccos oželel, ale takhle? To se zvládá hodně blbě. Pochopil jsem, jak byli rodiče nebo kamarádi nervozní, když zápasy sledovali u televize. Měl jsem to stejně."

Když jste se zranil, hned vám blesklo hlavou, že už si ve finále nezahrajete?
"Spekulovali jsme, že počkáme. že mi to opíchnou, zatejpují a já pak zápasy odehraju. Zkoušel jsem to, ale úplně jsem neviděl, že bych mohl nastoupit. Jít hrát na 70 procent, to bych v takovém vysokém tempu nijak mužstvu nepomohl. Pořád jsem čekal, ledoval, zda to druhý den nebude lepší... Ale koleno pořád tuhlo, natékalo. Pak jsem si řekl, že už to asi nepůjde."

Potěšilo vás pak aspoň vyjádření trenéra DeBoer, který uvedl, že kdybyste mohl nastoupit, bylo by San Jose silnější a mělo ve finále větší šanci uspět?
"Každá podobná zpráva potěší, ale vypadl jsem z toho a týmu nemohl pomoci. Takže jsem byl hlavně smutný. Finále Stanley Cupu je neskutečné. V NHL nejprve hrajete 82 zápasů, pak dva měsíce bojujete v play off. Když to srovnám s mistrovstvím světa v Praze, které bylo také moc hezké, na šampionátu hrajete maximálně deset zápasů během dvou týdnů. Kdybych měl říci, co je víc, tak asi Stanley Cup. V NHL lítáte sem a tam, máte spoustu zápasů, časové posuny. Hrajete v únavě."

V San Jose nepokračuje Roman Polák, jelikož podepsal Torontu. Bude vám krajan chybět v kabině?
"Romana jsem předtím poznal jen krátce na mistrovství světa 2014, kde se hned zranil. Je to super kluk. Během play off jsme si zahráli hodně ping-pong, protože jsme měli docela dost času. Pro mě to bylo po celkem dlouhé době něco nového, Čecha jsem měl v klubu jen na začátku, kdy v San Jose hrával Martin Havlát."

Nevracíte se občas ještě ke druhému finálovému duelu, kdy jste třikrát trefil tyčku? Nestraší vás ty situace ve spaní?
"Párkrát jsem se na to po zápase podíval. Samozřejmě jsem si říkal, že kdybych dal góla, mohlo být třeba všechno úplně jinak. Ale to jsou ta kdyby... Nestalo se. Určitě mě to hodně mrzelo - hlavně ve chvíli, kdy jsem viděl, kolik chybělo. Teď už s tím nic neudělám."

Prozraďte s odstupem času - byl Pittsburgh ve finále lepší?
"Jak jsem se díval na záznamy, tak asi byl. Také mi přišlo, že nám trošku došly síly. Byli jsme unavenější a tím pádem částečně nestíhali. Šikovnosti jsme měli víc, ale už nám to tolik nebruslilo. Možná se promítalo, že jsme se v sezoně dost nacestovali. Únava tam byla."

Dost hráčů tvrdí, že než ztratit finále, je snad lepší nehrát play off vůbec
"Když jsem přišel po posledním zápase do kabiny, bylo to asi to nejhorší, co jsem zažil. Půl hodiny ticho, všichni seděli a byli smutní. Chyběly poslední dva kroky... Trenér nám řekl to samé. Povídal: Budete dva měsíce smutní, jenže když se podíváte na celou sezonu, je to úspěch. Tak to musíme brát. Loni jsme do play off nepodstoupili, to byla ostuda a ještě horší představa. Jak jsme skončili, promítal jsem si v hlavě celé ty dva měsíce. Tři prodloužení s Nashvillem - skoro dva další zápasy, kdy jsme hráli asi do půl druhé ráno. A vůbec všechno, co jsme udělali, abychom byli ve finále. Škoda. Teď už však musíme myslet dopředu."

Když se vám v minulosti nedařilo, vytvářel jste si na sebe možná až zbytečně velký tlak. Kdy se to zlomilo? Vv polovině sezony vedle Thorntona s Pavelskim?
"Jasně. Když se vám začne dařit, musí to z vás spadnout. Tohle se přesně stalo. Na každého někdy padne, že se nemůže trefit. Když jsme my tři hráli společně poprvé, měl jsem dva góly a nahrávku. Úplně se to otočilo. vyhráli jsme snad jedenáct zápasů v řadě a zůstali jediným útokem, který se až do konce sezony neměnil. Já se cítil výborně. Bruslilo se mi úplně jinak, všechno bylo najednou lepší."

Nedávno jste zaznamenal osobní úspěch v anketě Zlatá hokejka, skončil jste druhá hned za Jaromírem Jágrem. Kde jste se výsledky dozvěděl?
"Ležel jsem v Americe u bazénu a vyhlášení sledovat nemohl. Přítelkyně a rodiče mi psali po každém umístění. Když jsem zjistil,, že budu v top tři, byl jsem moc štastný? A druhé místo? Neuvěřitelný úspěch! Dostat se přes šedesát osmičku je hrozně těžké, druhé příčky si velmi cením. Mrzelo mě, že jsem nemohl být osobně na vyhlášení. Ještě jsem mluvil se svazem, ale v San Jose chtěli, abych se první čtyři týdny léčil tam. Aby mě viděli, jak se koleno hojí. Takže to nevyšlo. Na druhé místo ve Zlaté hokejce jsem každopádně hrozně hrdý."

V NHL jste uzavřel třetí sezonu? V čem vás působení u Sharks nejvíc změnilo?
"Každý se změní, to je jasné. Už to není, že se v utkáních snažím dělat jenom kličky - to na užším ledě nejde. Také jsem se naučil víc dohrávat souboje, být tvrdší a silnější před bránou. Oklepat se, pokud nevyjde zápas, protože brzy je hned další. Také bylo třeba umět žít v náročnějším rytmu. Například si odpočinout a nepřidávat si pořád navíc, jelikož zápasů je fakt hodně. Když se mi ve druhé sezoně tolik nedařilo, snažil jsem se víc a víc natrénovat. Ale byl jsem pak unavenější. Celkově se pořád učím. Je mi dvaadvacet, jsem mladý hráč. Mám před sebou ještě dlouhou cestu."

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter