Twitter nemám kvůli kritikům. Nechci se hokejem stresovat, říká Joe Thornton

Joe Thornton patří v NHL k nejzkušenějším hráčům, přesto mu nejcennější klubová trofej chybí. V loňské sezóně k ní byl nejblíže, když se Sharks dokráčel až do samotného finále. Letos by chtěl zažít něco podobného, těsně před koncem základní části jej však postihlo zranění. Dle jeho slov ale bude fit, jak prozradil ESPN, nechce chybět více zápasů, než je nezbytně nutné.

Začněme aktuální otázkou, trápí vás potíže s kolenem. Jak jste na tom ze zdravotního hlediska?

Zpočátku vše vypadalo hůře, než nakonec je. V den zápasu jsem byl trošku nervózní, ale ráno jsem vstal a neměl jsem ani žádný otok. Pouze se na koleni objevila modřina. Dal jsem si několik zápasů pauzu, ovšem na play-off budu stoprocentně připravený. Není žádných pochybností. Možná stihnu už poslední zápas základní části.

Nedávno jste překonal metu 1000. asistence. Hráči jako Sidney Crosby či Wayne Gretzky říkají, že si své góly pamatují. Co vy?

Ano, akorát já si nepamatuji góly, ale asistence (úsměv). Vzpomenu si třeba na nějaké asistence před deseti lety, ale třeba na svoji první si nevzpomínám. Vím jen, že jsem na ni čekal hodně dlouho.

Existuje něco, na čem v průběhu své kariéry pracujete a zdokonalujete se? Zkrátka, lze říct, že dříve jste v něčem nebyl tak dobrý?

Když jsem začínal v Bostonu, hodně jsem seděl na lavičce. Vzpomínám si, jak jsem sledoval svého spoluhráče Jasona Allisona. V té době prožíval nejlepší léta své kariéry, byl tak dobrý. Vzhlížel jsem k němu ve dne v noci. Taky jsem se z té lavičky díval na protihráče a odpozoroval jsem všechno, v pozdějších letech jsem všechny herní prvky aplikoval i na sebe (úsměv).

Když mluvíte i Jasonovi Allisonovi, nedávno v rozhovoru zmínil, že nikdy nereprezentoval. Překvapilo vás to?

On byl neuvěřitelný. Lidé si to příliš neuvědomují, ale každý rok byl v TOP 10 bodování ligy. Experti říkali, že je velmi pomalý, ale on přesto vyhrál každou souboj o puk. Byl velmi, velmi podceňovaný.

To stejné se ale v průběhu kariéry říkalo i o vás. Prý jste příliš pomalý a nedokážete skórovat. Vnímal jste takové názory? Co pro vás znamenaly?

Rozhodně nevnímal! Snažím se žít bez stresu, abych byl upřímný. Všechno je tak snadné. Miluji jít na stadion, miluji hrát hokej, ale nechci se z něj stresovat. Úzkost cítím pouze ve chvíli, když jsou například moje děti nemocné. Mám šestiletou dceru a tříletého syna. Ale zatěžovat si hlavu kritiky? Ne, nedávám jim vůbec žádnou pozornost. Nemám ani Twitter, takže vůbec nevím, co se ve světě děje nebo co se o mě říká. Je to úžasná věc!

Máte doma vůbec elektřinu?

Ano, mám. A tekoucí vodu taktéž.

Musel jste si tento svůj osobní klid vybudovat, nebo jste takový celý život?

Myslím, že takhle to bylo vždycky. Prostě si zahrajeme hokej a uvidíme, co se stane, říkal jsem si. Nikdy jsem neměl potřebu lidem něco dokazovat. Prostě mě baví hrát hokej. Někdy mi to jde více, někdy zase méně, tak to v životě chodí.

Stále si užíváte hru?

Miluji ji! Jsem hokejem posedlý. Mám rád všechny různé výzvy, soutěže i tréninky. Zkrátka, co v průběhu času přijde.

Jste překvapený, že se vám hokej v průběhu tak bohaté kariéry neznechutil?

V červenci mi bude 38. Rozhodně ne, byl jsem hokejem posedlý od narození. V létě jsem vždy hrál hokejbal se svými bratranci, protože nebyl led. V zimě jsem zase trávil čas na kluzišti. Třicet pět let se točím okolo hokeje, tudíž mě nepřekvapuje, že ho stále miluji. Není nic lepšího. Jde to něco, co mě vnitřně naplňuje.

V jednu chvíli se zdálo, že se rozhodujete opustit NHL a zamíříte do Švýcarska, odkud pochází vaše žena. Přemýšlíte nad koncem kariéry?

Nepřemýšlím. Podle mě je nejlepší jít od zápasu k zápasu a nic neplánovat dopředu. Pamatuji si starší hráče, když jsem začínal s hokejem, kteří mi říkali, jak se hra neskutečně zrychlila. Já jsem na to ale reagoval: „Ale toto je NHL. Prostě hrajte a užívejte si každý jednotlivý zápas, dokud můžete.“

Jste téměř na konci kariéry. Musel jste se cítit hrozně, když jste se San Jose ztratili šestý finálový zápas a Pittsburgh slavil zisk Stanley Cupu...

Jo, to hodně bolelo. Tvrdě pracujete a jdete do zápasu s tím, že vyhrajete a po sedmém zápase můžete v Pittsburghu slavit zisk trofeje, na kterou čekáte celý život. Byli jsme tak blízko. Opravdu jsem se cítil mizerně.

Šel jste okamžitě po zápase domů, když říkáte, že se z hokeje nechcete stresovat?

Už si nevzpomínám, jak dlouho jsem zůstal na stadionu, ale ten pocit si pamatuju přesně. Už ho nechci nikdy zažít, je to hrozné.

Ale finále byste si zahrál znovu, nebo ne?

Rozhodně. Být úspěšný je důvodem, proč hrajete hokej. Loni jsme byli opravdu blízko, což je takovým tažným motorem k tomu dokázat to letos. Chci zvednout Stanley Cup nad hlavu.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter