Upřímná zpověď Michaela Frolíka: o dceři, dospívání a pocitech vítězství

Hned první hrací den regulérních zápasů přinese NHL Bitvu o Albertu. Alespoň tak se nazývá utkání mezi Calgary Flames a Edmontonem Oilers. Do úterka mají týmy šanci uzavřít soupisky, pak už je hotovo. O Michaelu Frolíkovi letošní přípravu moc slyšet nebylo. Proč taky, Frolík má pevné místo v sestavě Flames, trenéři očekávají jeho spojení s Backlundem a Tkachukem v druhé lajně a necítí potřebu o jeho roli diskutovat. A tak s ním trochu jinak pohovořil pro nhl.com novinář George Johnson.

Vaše rodné město, Kladno, vychovalo mnoho hráčů pro NHL. Jágra, Pivoňku, Plekance, Voráčka, Pavelce nebo Gudase. A seznam pokračuje. Docela výchovné město.
Skvělé místo na dospívání. Kladno je hokejové město. Vzpomínám si, jak jsem chodil na zápasy svého o šest let staršího bratra. Koukal jsem na fanoušky, atmosféru a vzrušení v hale. Chtěl jsem být součástí, takže se mým snem stalo, abych hrál za Kladno. Celá moje rodina žila hokejem, můj otec Stanislav hrál taky. Dokonce rodičům nevadilo, když jsem kvůli hokeji vynechal školu.

Kdo pro vás byl vzorem?
Samozřejmě Jágr, bez pochyby. Každý ho znal. Když jsem vyrůstal, NHL v televizi moc nepouštěli, ale jeho znal každý. Vzpomínám si, když k nám na trénink Jágr kdysi zašel, bylo mi tak sedm. Bruslil kolem nás v dresu Pittsburghu. Stal se pro nás bohem.

Při mnoha příležitostech jste s ním hrál. Často se stává, že náš dětský hrdina nenaplní očekávání, když se s ním konečně setkáme.
Věci se časem mění. Potkal jsem ho v národním týmu několikrát. Každý vidí, že je jiný. Ale v dobrém směru. Co dělá mimo led, jak se připravuje na zápasy, je vážně zajímavé. Vidíte, co ho stále pohání.

Říkal jste, že váš otec taky hrál hokej.
Asi do třiceti působil v druhé nejvyšší lize. Tehdy to nebylo tak lehké, hráči neodcházeli do zámoří, takže jsme tu měli dvě celkem kvalitní ligy.

Zajímáte se i o jiné sporty?
Žil jsem v malé vesničce vedle Kladna, takže jsem tam hrával fotbal. Ve třinácti jsem si pak vybíral a rozhodl se pro hokej. Jsem za to rád.

Kdy jste začal věřit profesionální kariéře?
Vždycky jsem nastupoval proti starším klukům. O rok, o dva. Takže jsem měl pořád náskok. Mým cílem bylo hrát za Kladno, pak jsem nastoupil v národním týmu a začal jsem přemýšlet, že by to mohlo vést i dál.

Vadí vám, když vás nazývají „Baby Jágrem“?
Jestli mi to vadí? Ne. Každý v republice, kdo je dobrý, je s Jágrem srovnáván. Naposledy si své prožil Tomáš Hertl. Ale my víme, že Jágr je jen jeden a nikdo se k němu nepřiblíží. Nikdy jsem to nebral vážně.

S Chicagem jste po vyhraném finále s Bostonem v roce 2013 zvedl nad hlavu Stanley Cup. Na co si tu noc vzpomínáte?
Na oslavu po utkání na ledě, rodiče přišli i s mým bratrem. Přijeli právě den před tím a sotva to stihli. Vyfotil jsem se s nimi i s Pohárem. Stále mám husí kůži, když se na tu fotku podívám.

Nějaké momenty z národního týmu?
Řekl bych dva. Když jsem v šestnácti poprvé nastoupil v týmu juniorů do dvaceti let, myslím, že to byla poslední medaile, kterou naše dvacítka získala. Rok 2005, já si vzpomínám, že jsem dal pěkný gól, projel jsem mezi obránci a skóroval. Za muže pak bronzová medaile v Bratislavě. Měli jsme ten nejlepší tým, i s Eliášem. Navíc se v Bratislavě úžasně fandilo.

Loni se vám dařilo s Tkachukem a Backlundem.
Rychle jsme si na sebe zvykli. Vlastně okamžitě. Po prvním zápase jsme si říkali, že by to mohlo fungovat, tak doufám, že spolu zůstaneme i letos. Ale v NHL nikdy nevíte…

Calgary a Stanley Cup, co vy na to?
Když zakusíte chuť vítězství, nic se mu nevyrovná. Bavili jsme se s Duncanem Keithem během tehdejšího play off a říkal mi: „Hej kamaráde, není lepší pocit. Věř mi.“ A měl pravdu. V NHL se v porovnání s jinými sporty vyhrává těžko. Vyhrajete jedno kolo a co? Potkáte ještě těžšího soupeře v dalším kole. A tak to jde třikrát. Jenomže tento běh na dlouhou trať dělá trofej tak speciální. Jít a porazit všechny!

Trochu mimo téma. Nejlepší místo na dovolenou?
Španělsko. Malý ostrov Formentera vedle Ibizy. Byl jsem tam párkrát. Nebo St. Bart’s v Karibiku, jedno z nejhezčích míst, jaké jsem viděl.

Místo, které chcete určitě navštívit?
Nikdy jsem nebyl na Havaji.

Ale no tak, i já jsem byl na Havaji.
Také jste o dost starší (směje se Frolík). Myslím, že dalším místem bude Havaj.

Nejoblíbenější skupina?
Neposlouchám jen jednu. V národním týmu však vždycky pouštíme Kabáty.

Obdivujete nějaké nehokejové sportovce?
Mám rád fotbal. A Lionela Messiho. Myslím, že je úžasný. Baví mě i Ronaldo, jsou opravdu nejlepší. A Rogera Federera. Tady se člověk nemůže splést. Dostal jsem šanci se s ním setkat, když jsem byl v Miami. Každý ho tak nějak miluje, opravdová třída. Letos vyhrál dva Grandslamy. Je to vážně ‚Pán‘.

Vaší dceři, Elle, budou v prosinci tři roky. Co vás na otcovství nejvíce baví?
Opravdu zjistíte, co znamená láska. Předtím jsem si to myslel. Když se narodila, vše se změnilo. Je tak krásné přijít domů, ona vám utíká naproti a skočí do náruče, obejme vás a dává vám pusy. Nikdo nás nenaučí být dobrým otcem, ale snažím se. Ona je ta nejlepší věc, která se mi kdy stala.

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter