Vrbata nechce být středem pozornosti, ale jinak je ve Vancouveru spokojený

Když se letos v létě stal Radim Vrbata volným hráčem bez omezení, tak o něj byl podle očekávání velký zájem. Mohl zůstat v organizaci Coyotes, která tehdy čerstvě změnila jméno z Phoenix na Arizona, ale ačkoliv prý byla vzájemná dlouhodobá dohoda na spadnutí, tak se rodák z Mladé Boleslavi nakonec rozhodl 2. července kývnout na dvouletou nabídku Vancouveru, která se z finančního i hokejového hlediska zkrátka nedala odmítnout.

Canucks mu nabídli deset milionů dolarů za dva roky a také možnost hrát v jedné formaci s dvojčaty Sedinovými a na to třiatřicetiletý útočník slyšel. „To byl důvod, proč jsem si vybral nabídku od Vancouveru. Lákalo mě si s nimi zahrát,“ přiznává v rozhovoru pro rádio TSN1040's a tamní pořad The Bro Jake Show. Možnost hrát v jedné formaci se švédskými bratry byla rozhodující a na vzájemnou souhru si zatím nemůže stěžovat.

„Od prvního dne, kdy jsme spolu začali hrát, mám z naší hry dobrý pocit. Je to dáno asi tím, že máme podobné hokejové myšlení a také se snažíme hrát stejným stylem. Henrik a Daniel se nesnaží protihráče přejít silově nebo v situaci jeden na jednoho. Rádi si nahrávají, využívají jeden druhého a tím si vytvářejí prostor. Hrají chytře a jsou šikovní a to všechno se snažím dělat i já, takže nám to spolu zatím docela jde,“ odpovídá Vrbata na otázku, jaké to je hrát vedle Sedinů.

Český útočník má v letošní sezóně téměř bod na utkání. V 15 zápasech si jich připsal 13 za šest branek a sedm nahrávek. V interním klubovém bodování Canucks mu proto patří třetí pozice hned za svými parťáky z první útočné formace. Daniel Sedin má 14 bodů (tři branky a 11 asistencí) a Henrik Sedin nasbíral 15 bodů (pět gólů a 10 přihrávek).

Vrbata dostává otázku - jaké to vlastně je hrát v jedné lajně s dvojčaty Sedinovými – hodně často, protože to není snadná role. Jenom aby nedošlo k nedorozumění. Není to snadná role v tom, že se ten třetí (v tomto případě Vrbata) musí svým spoluhráčům dokonale přizpůsobit. Pokud by to nezvládl, tak by v jejich lajně brzy skončil. A to platí v hokeji všude na světě. Když máte dlouhodobě sehranou dvojici útočníků, která táhne celý tým, tak ten třetí k nim by měl být buď defenzivní specialista, jenž výborně brání a navíc odvede maximum černé práce, a nebo to musí být hráč, který má velice dobrý cit pro hru.

Vrbata tuto roli zvládá a přitom ještě loni byl úplně v opačné pozici, protože ve Phoenixu (nyní už Arizona) spolu s Martinem Hanzalem byli obávaná dvojka právě oni a nebylo snadné k nim přidat toho třetího.

Vrbata je ve Vancouveru spokojený. Pokud bude pokračovat ve stejných výkonech jako doposud, tak jeho popularita ještě více poroste a bude si muset zvykat na větší zájem ze všech stran. Něco takového svém předchozím působiště vůbec nemusel řešit. „Nerad jsem středem pozornosti. Takový já nejsem,“ říká na toto téma Vrbata. „Jedu na trénink a po tréninku ihned domů, abych si mohl hrát se svými dvěma syny. Nestojím o nějakou další pozornost, stejně jak tomu bylo ve Phoenixu. Tady ve Vancouveru je to pochopitelně jiné, lidé mě poznávají více, ale jenom to ukazuje, jak tady a v celé Kanadě lidé berou hokej vážně.“

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter