Žít s otřesem mozku? Žádná sranda, své o tom ví útočník Leo Komarov

Žádné zranění není pro hokejistu příjemné. Zlomenina ruky či natažené vazy jsou strašákem každého hráče, ale jedno zranění mezi ostatními přeci jen trochu vyčnívá. Jedná se o otřesy mozku, které se v NHL začaly za poslední dekádu nepříjemně rychle množit. Své o tom ví i útočník Toronta Leo Komarov, který má s otřesem mozku bohaté zkušenosti.

Každé ráno vstát a doufat, že vás nezačne bolet hlava. Takový je život hokejisty po otřesu mozku. Finský centr s ruskými kořeny ve službách Maple Leafs takto prožil poslední prosincový měsíc minulého roku. Ačkoliv se nezdá menší pobolívání hlavy jako vážnější problém, ve skutečnosti se jedná o velkou nepříjemnost.

Člověku většinou není přímo zle, ale úplně v pořádku se také necítí. Mozek navíc úplně jinak reaguje na světelné podněty. Samotný Komarov kanadským reportérům z TSN řekl, že se cítil velmi divně. „Nebyla to sranda. Mohl jsem dělat takřka všechno, co jsem předtím dělal, ale necítil jsem se u toho zkrátka dobře,“ řekl.

A právě Komarov má ohledně tohoto typu zranění rozhodně co mluvit. V průběhu své kariéry zažil otřes mozku již dvakrát, potřetí jej utrpěl v utkání s Washingtonem, kdy jej loktem srazil k zemi Alex Ovečkin. Prosinec tak znamenal pro celkově 180. výběr Toronta z draftu 2006 odpočinek. Více věcí totiž s otřesem mozku člověk příliš nezmůže. Mozek zkrátka potřebuje klid.

Další nevýhodou otřesů oproti jiným zraněním je doba hokejisty mimo hru. Zatímco u zlomeniny či natažení svalu doktoři mohou poměrně přesně odhadnout dobu rekonvalescence, otřes mozku si hráč hlídá sám den za dnem, podle toho, jak se cítí.

„To je právě ono. Běžně, když se vám přihodí nějaké zranění, víte že budete zhruba 4-6 týdnů ze hry a už třeba po dvou týdnech můžete začít s trénováním. Jenže v mojí situaci jsem toho moc udělat nemohl. Zkrátka jsem každé ráno vstával a jen doufal, že je můj stav lepší. Vždy to ale zabere nějaký čas,“ popsal svou ranní rutinu Leo Komarov.

Útočník slavných Javorových listů si navíc musel zvykat na jiný způsob života, s čímž mají hokejisté po vypadnutí ze hry často problémy. A tak se Komarov snažil zabavit televízí či brouzdáním na svém iPadu, kde samozřejmě hltal hokejové novinky. „V dnešní době je to bez televize, mobilu či internetu těžké. Myslím si, že kdybyste zamkli člověka do temné místnosti bez ničeho, asi by se po chvíli zbláznil,“ přišel Komarov se svou myšlenkou.

Již v polovině prosince se zdálo, že by se Komarov mohl vrátit do hry. Nejprve začal znovu bruslit, poté se připojil ke spoluhráčům v tréninku, kde setrval tak dlouho, dokud mu doktoři neukázali zelenou i do zápasu. Tu Komarov uviděl po třech dnech trénování s kontakty a souboji, po kterých se cítil dobře. Zápas s Bostonem už se tak konečně týkal i jeho.

Pro sedmadvacetiletého útočnika se jednalo o návrat jako hrom. Komarov totiž vstřelil hned úvodní branku zápasu, svou pátou v letošní sezóně. Toronto nakonec Boston, se kterým soupeří v tabulce o pozice zaručující play-off, porazilo poměrem 4:3 po samostatných nájezdech. Komarov ke svému brankovému zápisu přidal ještě devět čistých hitů a utkání se mu povedlo. Před samotným střetnutím byl však nervózní.

Obavy panovaly především ohledně toho, jak naplněná hala TD Garden o kapacitě více než 17 000 lidí bude na Komarova působit. Světelné a zvukové efekty v hale na nervozitě rodáka z estonské Narvy také zrovna neubraly. „Asi z toho zápasu nemám pocit, jaký bych normálně měl mít, ale to bude nejspíš tím, že jsem byl měsíc mimo hru. Člověk se opět musí do toho dostat.

Snad už tak Komarova nečeká další otřes a jeho třetí zkušenost s tímto zraněním je také jeho poslední. „Už mi to chybělo. Člověk chybí měsíc na ledě a cítí se divně,“ vyřkl nepřímým způsobem Komarov přání, že už chce být pouze na ledě. Tak snad se mu to splní a otřesů uvidíme v NHL co nejméně.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter