Zlatou medaili mám u mámy, povídá Plekanec. Díky dvacítce vyhrál večeři

(MONTREAL, od našeho zpravodaje) Tomáš Plekanec je srdcař. Nejen že po náročných sezonách v NHL pravidelně jezdí na světové šampionáty, zatímco mnozí mladší borci odkazují na únavu nebo na končící smlouvu. Hvězda Canadiens žije pro český hokej i během dvacítek. Ačkoli měl Plekanec jediný den volna mezi dvěma tripy, kapitán národního mužstva na Světovém poháru se s mladším synem Adamem vydal na trénink českých juniorů. "Klukům držím palce. Když hráli s Finy, se spoluhráčem Lehkonenem jsem se vsadil. A pak vyhrál večeři," povídá. Velké čtvrtfinále s Kanadou ale bohužel neuvidí. "Budeme už v Nashvillu, kde máme další zápas," dodává.

Na předměstí Montrealu v Brossardu, kde mají Canadiens tréninkové centrum, panoval v první lednový den klid. Nikde nikdo. Když se objevil Tomáš Plekanec, jeden z místních zřízenců moc nechápal. Český útočník se v podstatě přišel rozloučit, protože s týmem má další duely mimo město a zastavit se za krajany už možná nestihne. Plekanec přijel svěží, silvestrovskou noc prožil klidně. "Nový rok jsme neslavil patnáct let, co jsem tady. Nám to většinou vyjde tak, že hrajeme zápasy venku. Jen si připijeme a jinak se nic velkého nekoná," povídá.

Šampionáty jsou vyrovnané, vzpomeňte si na ten náš loňský v Rusku

Na ochozu mezi dvěma ledovými plochami se pozdravil s manažery dvacítky Otakarem Černým a Milanem Hniličkou, pak si povídal s kustodem Zdeňkem Šmídem. "Určitě je pro mě zajímavé, že jsou dvacítky v Montrealu. Chtěl jsem se na kluky podívat. Navíc tady turnaj všichni sledují," hlásí. Se Šmídem se o šampionátu bavili už na Světovém poháru. "Věděl jsem, že přijede. On si teď domů poveze půlku Montrealu. Dorazí klasicky napakovaný, s plnými taškami," chechtá se. Kamarádi se neustále hecují, přesně toho Plekanec v Montrealu nikdy nemá dost. Když slyší stesk reprezentačního kustoda na to, že mu prý při večeři nabídl teplé pivo, okamžitě reaguje: "Nevypadalo to. Vypil tam všechno, já neměl nic. Nevím, jak teplé pivo bylo, ale evidentně mu chutnalo."

Díky Plekancovi se česká juniorská reprezentace mohla jít v Montrealu podívat na NHL. Borci dvacítky viděli před Vánocemi duel proti San Jose. "Zařizovali to lidi z Canadiens, konkrétně náš media manažer. Kluci měli docela štěstí, že se na hokej dostalo tolik lidí. Většinou to moc nejde. Půlka seděla v press boxu, půlka měla normální lístky na tribunu." Při mistrovství světa jim Plekanec návštěvu oplatil, z tribuny Bell Centra sledoval úvodní utkání proti Finsku. "Tam hráli kluci dobře. Bylo vidět, že makají. Škoda, že se jim pak nepovedly zápasy proti Švýcarům a Dánům. Měli to rozehrané dobře, ale na druhou stranu se podívejte na Finy. Jak dopadli. Musejí se zachraňovat." Juniorský šampionát se poslední dobou neskutečně vyrovnal. "Vzpomeňte si na naše poslední mistrovství světa v Rusku. Začali jsme tam dobře a pak prohráli s Dánskem. Vyrovnané jsou všechny kategorie. Co jsem třeba tady viděl Švýcary, hráli fakt skvěle. Už se nenajde slabší soupeř."

Plány v mládí: Já měl extraligu, o NHL jsem ani pořádně nevěděl

Když Tomáš pozoroval mladší nástupce, neubránil se pohledu proti času. "To víte, že jsem si vybavoval zážitky z doby, kdy jsem za dvacítku hrával. Docela hodně, ale abych přiznal, moc si toho nepamatuju. Snažím se vylovit staré vzpomínky a zážitky. Je to strašně dávno. Napadá mě třeba, jak jsme se ve čtvrtfinále trápili se Švýcary, kdy jsme vyhráli 4:3. Už tehdy to bylo hrozně těžký," hlásí. V roce 2001 vybojovala česká reprezentace historicky druhý titul juniorských mistrů světa. Vídá Plekanec některé spoluhráče? "Nejvíc asi Láďu Vlčka, s nímž jsem hrál v Kladně. V létě se potkáme, totéž s ostatními. Zrovna jsem koukal na sestavu, kolik nás hraje nebo hrálo v NHL. Pokud to zpětně vezmete, to číslo není moc vysoké." Zlatou medaili v Montrealu ukázat nemůže. "Má ji máma, vystavenou s ostatními. Ona si je sbírá," usměje se.

Uznává, že atmosféra dvacítek je v Kanadě lepší než všude jinde. "Tady jsem to tenkrát nezažil. Já hrál v Moskvě a další rok doma v Pardubicích, kde to bylo moc hezké. Chodila spousta lidí, byl plný zimák. Ale zažít mistrovství světa v Kanadě, to musí být krásné. Domácím se daří, turnaj umí zorganizovat a prodat. Kanaďané mají spoustu talentů, každý to bere tak, že tenhle turnaj je krůček od NHL." Před nějakými šestnácti osmnácti lety hnala mnohé české talenty trošku jiná motivace. Plekanec to potvrzuje: "Abych pravdu řekl, já měl spíš extraligu. Na nic moc velkého jsem nemyslel. To až později, když jsem hrál na farmě. Předtím jsem o NHL pořádně ani nevěděl."

Teď je její součástí. Kladenský odchovanec odešel do zámoří v roce 2001, z farmy se probil do prvního týmu Canadiens a dneska je jeho ikonou. Za jeden z nejslavnějších hokejových klubů planety už válí třináctou sezonu! Program má pořádně našlapaný. "Zápasů je dost, to určitě," souhlasí. "Začínalo se Světovým pohárem, jindy je olympiáda. Vlastně každý rok se něco děje. Je to čím dál větší makačka, hokej se navíc zrychluje." Jak to snáší? "Haha, zatím dobře," usměje se. "Samozřejmě - každý rok je znát, určitě se cítím jinak než v dobách, kdy člověku bylo pětadvacet. Ale zatím dobrý."

Popularita v Montrealu? Problémy s tím nemám, jsem zvyklý

Volna moc není. Když se najde, Tomáš se věnuje dvěma synům. A odpočívá. Nemá prostor na akce s kamarády, třeba s Romanem Hamrlíkem, který si cení výhry ve velké tenisové bitvě. "Teď se bojí, nechce odvetu. Roman viděl, že mi to šlo," povídá zvesela. "Né, on je výborný tenista, hraje dobře." Tihle dva kdysi společně váleli za Canadiens, aktuálně Plekanec v kabině žádného krajana nemá. "Jo, bylo by to fajn, kdyby tu někdo hrál. Letos je to poprvé, co jsem tady z Čechů sám. Na druhou stranu si takhle najdu nové kamarády. Blízko mám třeba k Finovi Lehkonenovi, co přišel před sezonou. Je mu jednadvacet let, výborný kluk."

Za ty roky v Montrealu se Plekanec stal pro místní fanoušky modlou. Je hodně populární, jeho tvář zná ve městě pomalu každý. "Ale schovávat se tu nemusím," namítá. "Za tu dobu vím, kam chodit. Dělám, co potřebuju. Problémy s tím nemám, jsem zvyklý." Kdyby vyrazil na rušnou ulici Sainte-Cantherine v centru, bylo by kolem něj brzy rušno? "Pár lidí by mě asi poznalo, ale že by to bylo nějak divoké, to rozhodně ne," usměje se.

Místní hokejisté musejí čelit také výraznému zájmu novinářů. "V tom je to tady jiné. Když slyším historiky z ostatních týmů, kam přijde jeden novinář a o hokeji nic neví... Tady jich je čtyřicet, všichni mají přehled docela veliký," hlásí. V letošní sezoně zatím není důvod ke kritice, Canadiens vedou divizi a ve Východní konferenci jsou čtvrtí. "A to máme hodně zraněných, vypadli nám Galchenyuk, Shaw, Desharnais, Markov. Nehrajeme úplně super, ale s ohledem na sestavu to je docela dobré. Pevně věřím, že se bude dařit i dál," uzavírá.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter